My life in 1933 - II

25. april 2010 at 20:13 | ♥Asnazu♥ |  Moje tvorba
Tak konečně jsem přepsala druhou část povídky, tak vám ji sem dávám. Je kratší než ta předchozí, ale snad to nevadí xD...doufám, že se bude líbit...

2. To nemůže být pravda

Od první části uběhly čtyři měsíce

Za uplynulé čtyři měsíce mi poslal hodně dopisů a ujišťoval mě v nich, že je zdravý, že mě miluje a že jen pomáhá odstraňovat sutiny a staví nové domy. Tímhle možná uklidnil svojí matku, ale ne mě. Protože za každým slovíčkem "jen" jsem viděla rozsáhlé věty, které se mi neodvážil napsat. Věty o tom, že bojovali. Bojovali a vyhráli, přinejmenším on vyhrál. Je naživu a jak doufám nezraněný a to podle mě výhra je. Znovu jsem přemýšlela o tom, že se blíží datum jeho návratu a jestli se mi vrátí živý a zdravý. Mé přemítání ale přehlušilo zvonění zvonku. Dvě cinknutí, ano to je pošťák. Doběhla jsem do předsíně a s předstíraným usměvem, který říkal Mám se dobře, děkuji pěkně jsem otevřela dveře.
"Dobré dopoledne, slečno Whittcoková," pozdravil mě pošťák.
"Dobrý den, pane Lookwode," odpověděla jsem.
"Mám tu pro vás poštu z Kalifornie," a začal šátrat v brašně.
"Opravdu? To bude dopis od Darrena!" rozzářila jsem se.
"Kdy že se to Darren vrací domů?"
"V červenci," odvětila jsem a vzala si obálku, kterou mi podával. Poznala jsem kalifonskou známku, ale rukopis jímž byla napsána moje adresa mi nebyl povědomý. Také bylo zvláštní, že na něm byla jen jedna známka, když mi v posledních měsících psal Darren, byly na dopisech známky dvě - jedna brazilská a jedna kalifornská. Otevřela jsem dopis a začala číst:
"Slečno Ellen Whittcoková. Z našich záznamů víme, že jsem zasnoubena s vojínem jménem Darren McCarty. Proto jsme povinni sdělit vám tuto neradostnou zprávu."
"Oh, můj bože," vydechla jsem.
"Co se děje, slečno Ellen?"
"Nic, vše je v pořádku, děkuji vám, Kevine," odpověděla jsem a znovu nasadila předstíraný usměv. Ano, za tyhle čtyři měsíce jsem se v předstírání opravdu zlepšila. 'Mám se skvěle, děkuji' jsem musela říct nejmíň milionkrát a nikdy jsem to nemyslela vážně, ale všichni mi to uvěřili a tak jsem na předstíraném úsměvu a milém hlasu začala stavět. Byla to jediná možnost jak přežít těch pět měsíců ve společnosti jiných lidí.
"Dobrá," odpověděl sice, ale změřil si mě zkoumavým pohledem. Ještě mi podal pár dopisů pro otce a pak pokračoval, " Tak tedy, přeji pěkný den, slečno," a otočil se k odchodu.
"Vám také, pane. A děkuji," zavolala jsem za ním ještě a zašla jsem do domu. Zavřela jsem za sebou dvěře a pokračovala jsem ve čtení.
"Oznamujeme Vám, že bitvu o Salvador jsme prohráli. K naší velké lítosti Vám však nemůžeme sdělit žádné informace o osudu Vašeho budoucího manžela. Nevíme zda-li je naživu, nebo je-li mrtev. Nevíme zda-li je na svobodě nebo padl-li do zajetí nepřátel. Ode dne kdy Španělé vyhráli, se s našimi jednotkami nemůžeme telefonicky ani telegraficky spojit. Navíc bylo americké poštovní letadlo, letící z Brazílie do Kalifornie minulý týden sestřeleno, pravěpodobně španělskými okupanty. Je nám velice nepříjemné, že Vám nemůžeme blíže přiblížit osud Vašeho snoubence...bla, bla, bla..."četla jsem a nemohla tomu uvěřit. Začala jsem lapat po dechu, tenhle dopis byl jako dobře mířená rána pěstí rovnou do břicha. Taky to tak bolelo, uvnitř mě vybuchl ohňostroj bolesti, omotala jsem si ruce kolem břicha, nejspíš v naději, že tak tu bolest zastavím.
"Ne, ne. To není pravda, Darrene, ne..." šeptala jsem stále potišeji. Sesunula jsem se na podlahu a v hlavě mi stále znělo "Bitvu jsme prohráli","Nevíme zdali je naživu" a "Nemůžeme vám přiblížit osud vašeho snoubence". Ta slova ač byla tichá a napsaná na papíře, v mé hlavě zněla, jako by mi je někdo z plných plic zakřičel do ucha. Pokud jsem předtím byla paralyzovaná strachem, tak teď mě strach zabíjel. Došel mi kyslík a žádný další už do plic nepřicházel, bolest v břiše však nepřestávala. Před očima se mi udělalo černo, jako když zatáhnete závěs, a pak už jsem nic neviděla ani necítila.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Lamia Le Morte♥Lovely Aff ♥ Lamia Le Morte♥Lovely Aff ♥ | Web | 25. april 2010 at 20:49 | React

Ten stav naprosto znám.. Temno před očima, šílená bolest, no ale to je vedlejší :D
Ta povídka je prostě nádherná, i když pár gramatických chyb by se našlo ;-)
Je dokonalá! Nechceš mi jen tak ze známosti prozradit konec? ;-)

2 Lamia Le Morte♥Lovely Aff ♥ Lamia Le Morte♥Lovely Aff ♥ | Web | 25. april 2010 at 21:00 | React

To mi nemůžeš udělat! Prosíííím, jen nakousnout :D

3 Péťa Péťa | Web | 25. april 2010 at 21:29 | React

Ahoj. Díky že se ti líbí. Já ani nwm jak mě to napadlo. Na google sem našla tyhle kytičkya moc se mi líbily a tak nějak se to propojilo a je z toho tohleto ...

4 Lamia Le Morte♥Lovely Aff ♥ Lamia Le Morte♥Lovely Aff ♥ | Web | 25. april 2010 at 21:42 | React

A on..? Proč bych tě měla nenávidět??

5 Lamia Le Morte♥Lovely Aff ♥ Lamia Le Morte♥Lovely Aff ♥ | Web | 26. april 2010 at 10:56 | React

Jo takhle, no to zas ne, máš pravdu, přece si nebudu kazit překvápko :D

6 Lilianna Lilianna | Web | 26. april 2010 at 14:46 | React

Ty jo!! To je zajímavý! Hlavně ten konec!

7 Nikki Nikki | Web | 26. april 2010 at 17:42 | React

teda, že v tom slyším věty HODNĚ pdodobný větm z VD? xD třeba 'Tuhle větu jsem za posledních pár dní řekla milionkrát, ale nikdy to nemyslela vážně' xD ale co, hlavní je, že povídka je pěkná =)  už se těším na konec xD doufám v happyend xD

8 Alice Cullen-Hale,SB Alice Cullen-Hale,SB | Web | 29. april 2010 at 8:27 | React

:-( Smutné....Jdu si přečíst poslední část

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama
FANS