What happened after Damon kissed Elena?

24. may 2010 at 22:54 | ♥Asnazu♥ |  Moje tvorba
Opět jsem o víkendu neměla co dělat a tohle z toho vylezlo :D Napadla mě varianta jak by mohla pokračovat druhá série, myslím, že hned na začátku bude zjištění, že se Damon nelíbal s Elenou ale s Katherine. A myslím, že to bude právě Damon kdo na to přijde. Takže povídka je z jeho pohledu a navazuje na poslední moment ve kterém se Damon v první sérii objevil. Jinak vím, že ten název je dlouhý, ale nic lepšího mě nenapadlo :D


Přejel jsem si psrty po rtech. Něco podobného už jsem někdy zažil, ale kdy a s kým? A byla to vůbec realita? Ohlédl jsem se zpátky ke dveřím. Tenhle Jennin vyčítavý a zděšený obličej budu mít před očima po zbytek věčnosti. Ale chápu ji, že se její neteř líbá s bratrem svého kluka, ji asi opravdu nepotěšilo. Proč jsem to sakra udělal? Neslíbil jsem si snad, že budu Eleně pomáhat když to bude potřebovat, ale nedovolím aby se historie opakovala? Tak proč jsem nedokázal odolat? Přišel jsem jí sem jen poděkovat. Tak proč jsem ji pro všechno na světě políbil? Až se tohle dozví Stefan, tak mě zabije. Ale vlastně proč by se to měl dozvědět? Já se vážně nechystám mu to vykecat a můžu teď jen doufat, že to neudělá Elena.

Zazvonil zvonek. Otevřel jsem dveře a v nich stála Elena. Na okamžik mi tváří projej šok a provinění, ale ve zlomku vteřiny jsem nasadil obvyklý výraz.
"Ahoj, Eleno." pozdravil jsem a snažil se aby to působilo normálně, zvlášť když jsem věděl, že Stefan je pouhé patro nade mnou.
"Ahoj" pozdravila, a zdála se trochu šokovaná a zdrcená. Proč? Myslela si, že s ní po tom včerejšku nebudu chtít bavit? Nebo naopak, že v tom budu chtít pokračovat?
"Stefan je nahoře." oznámil jsem, protože určitě chtěla vědět právě to, přikývla a prošla kolem mě.
"Ale počkej chvíli." zastavila se a otočila se.
"Ano?"
"Omlouvám se za ten včerejšek. To co se stalo jsem vážně neplánoval a patří to na seznam věcí, které se nikdy neměly stát." spolu s přijmutím omluvy od Stefana a přechodu k jeho zvířecí dietě, dořekl jsem si v duchu.
"Počkej o čem to - " začala, ale já jsem ji zarazil.
"Už se to nebude opakovat, nikdy" a zmizel jsem pro mě normální rychlostí, pro ni během půl sekundy. Nemohla mě tak zavolat zpátky. Co to sakra mělo znamenat? Proč říkala 'Počkej o čem to -'? Copak si nevzpomíná? Copak se dá zapomenout na to, že podvedla svého kluka s jeho bratrem? Ne, na to se zapomenout nedá. Rozplácl jsem se na své posteli a chtěl o tom dál polemizovat, když se zezdola ozvalo Stefanovo volání.
"Damone, pojď dolů, musíme s tebou mluvit" Neochotně jsem se zvedl z postele, prošel jsem pokojem, ve kterém vládl jak říkám "organizovaný bordel" a třískl dveřma na znamení, že už se šinu. S cestou dolů jsem ale opravdu nespěchal, natahoval jsem to jak nejdéle to šlo. Vešel jsem do obýváku a opřel se o futra.
"Co se děje?" zeptal jsem se nezúčastněným, spíše otráveným tónem "Došli ti zásoby srnčí krve?" Čekal jsem, že mi odpoví Stefan, ale byla to Elena, kdo se ozval.
"Johna zabili."
"Cože? Johna Gilberta?", přikývla. "Tvýho strejdu,"zavrtěl jsem hlavou, "vlastně otce?" Opět kývla na souhlas. "A kdo to byl? Abych mu zašel pogratulovat."
Pohoršeně se na mě podívala a chtěla něco říct, ale Stefan ji předběhl.
"No myslíme" Elena se na něj podívala takovým zvláštním pohledem, který jakoby říkal:Takhle ne... "No dobře tak  si myslím, že - "
"Že jsem to byl já" dořekl jsem naštvaně. "Jasně, proč to nesvíst na mě, že jo, já jsem tu ten špatný tak proč ne."
"Ne tak to není, Damone" snažila se mě uklidnit Elena "Jen, že - "
"Jen, že si měl velmi dobrý důvod ho zabít." dořekl Stefan.
"Ano, důvod bych měl. S tím, že ho nenávidím jsem se netajil ani před ním samotným, ale řekněme si to upřímně naše anti-sympatie byly vzájemné. Chtěl jsem ho zabít už od té doby co se tu objevil a po včerejšku jsem chtěl ještě víc, ale neudělal jsem to. Neudělal bych to, nikdy. Kvůli Jeremymu, Jenně a hlavně kvůli tobě Eleno. Byl to tvůj otec a to ho řadilo do ochranné pozice. Já jsem ho nezabil. Můžeš mi věřit. Vzpomínáš?" řekl jsem a podíval se jí do očí, trochu se rozostřily a já věděl, že vzpomíná na Atlantu. Potom se na mě podívala a ve tváři se jí objevil zvláštní výraz. Co to bylo? Pochopení? Možná. Dlouho jsme si vzájemně hleděli do očí. Její oči byly tak krásné...Dost! Tohle musí přestat. Sakra proč se pokaždé když s ní mluvím nebo ji jen vidím rozběhnou v mé hlavě tyhle myšlenky?
"Věřím ti." řekla nakonec.
"Děkuju" odpověděl jsem "Takže kdo to byl?"
"To nevíme, když jsem přišla domů," začala vyprávět," uslyšela jsem rámus a našla Johna v kuchyni s nožem v břiše."
"Počkej jak ale mohl umřít vždyť má ten prsten."
"No - " začala, ale nedokázala to doříct. Viděl jsem na ní, že i když ho nikdy neměla ráda, stejně ji to sebralo.
"No, někdo mu totiž prsty s prstenem usekl, než ho zabil." dořekl Stefan, byl jsem celkem v šoku.
 "Takže někdo z branže? Ale kdo by to mohl být?" Z toho domu, který John podpálil se nikdo kromě mě nedostal, tak kdo by ho chtěl zabít? Že by se vrátila Isobel? Ale proč by ho zabíjela? Ne to musel být někdo jiný, potřeboval jsem se ujistit a tak jsem zeptal
"A našla si ho ty? Jak je možný, že ho nenašla Jenna?"
"Jenna?" zeptala se zmateně "Jenna byla nahoře když jsem přišla domů."
"Ne, jsem si naprosto jistý, že se Jenna asi pět minut potom co jsi dorazila na verandu, objevila ve dveřích. Vím to protože jsem tam s tebou mluvil. Musela by si všimnout, že tam John leží nataženej v kuchyni ne?"
"Damone, já jsem s tebou ale včera večer nemluvila."
"Ale jo mluvila" nenechal jsem se odbít.
"Ne, nemluvila" stála si na svém.
"Když si teda nemluvil s Elenou, tak s kým?" zeptal se Stefan rozhodně. A pak mi to došlo. Přejel jsem si znovu prsty po rtech a dal si jedna a jedna dohromady. To proto jsem měl pocit, že jsem to už někdy zažil, protože tomu tak opravdu bylo. Až teď jsem si uvědomil, že jsem na jejím krku neviděl přívěsek se sporýšem. Ale byla uplně jako Elena, chodila, mluvila i tvářila se jako ona. "Tak s kým jsi mluvil?" zeptal se znovu Stefan, tentokrát netrpělivě, zřejmě jsem přemýšlel moc dlouho.
"S Katherine" vydechl jsem a pohlédl do jejich vyděšených obličejů, podobný výraz se určitě zračil i v mé tváři. Co budeme teď dělat?
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Lamia Le Morte♥Lovely Aff ♥ Lamia Le Morte♥Lovely Aff ♥ | Web | 26. may 2010 at 10:16 | React

P-A-A-A-N-I!! To je DOKONALÝ, zlato!!!
Jsi vážně skvělá, je to nádhera! Kéž by to tak bylo i v seriálu :D <3

2 Alice Cullen-Hale,SB Alice Cullen-Hale,SB | Web | 28. may 2010 at 16:32 | React

Bezvadné! Tleskám ti

3 Nikki Nikki | Web | 7. june 2010 at 15:15 | React

Nádhera, ty umíš tak hezky psát =* tě baštim xD konečně jsem sito mohla přečíst páč jsem konečně dokoukala celou sérku =)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama
FANS