14.kapitola - Nediagnostikovali vám poruchu mozku?

19. february 2012 at 16:33 | ♥Asnazu♥ |  Moje tvorba
Další kapitola, trošku delší :) Docela jsem se na ní vyřádila, tak snad se bude líbit a třeba budete překvapeni jakou cestu ze školy Bella našla :D


Nemohl jsem usnout, dokonce jsem i slyšel Rema, když se vrátil. Potom jsem konečně zabral. Měl jsem pocit, že spím asi deset minut, když mě probudilo rázné třísknutí dveřmi, slyšel jsem klapot bačkor po dřevěné podlaze a pak někdo s razantností rozzuřeného býka roztáhl závěsy kolem mé postele. Sluneční svit zaútočil na moje oči a já byl rázem vzhůru. Zastínil jsem si oči a zamžoural do ranního slunce na tmavou dívčí siluetu.
"Ty naprostej idiote Siriusi Blacku!" Měla ruce v bok a tyčila se nade mnou jako anděl pomsty.
"So-So se děje?" zamumlal jsem a zase upadl do polštářů.
"Co se děje? Ty se ještě ptáš co se děje?" hlas jí vyletěl do závratných výšin, měl jsem strach, že ji za chvíli uslyší už jen netopýři. "Tak já ti povím, co se děje!" Co se děje už jsem se ale nedozvěděl, protože vtom mezi závěsy protější postele vykoukla Jamesova střapatá, rozcuchaná hlava.

"Bell, sice rád poslouchám tvůj melodický hlas, ale ztlum, prosímtě, volume."
"Ty mlč a šoupej nohama, Jamesi Pottere!" otočila se na něj a z očí jí sršely blesky, "Ty máš úplně stejnej průser jako on! Copak jste se úplně zbláznili? To vám přeskočilo? Mohl vás zranit, mohl vás zabít! Remusi," otočila se a úplně změnila tón, "tobě samozřejmě nic nevyčítám. Ty za nic nemůžeš, vím, že tebe by tahle hovadina ani ve snu nenapadla." Remus jen seděl na posteli a dělal, že tam radši vůbec není.
"Ale Bell, tak to vůbec není. Vždyť je to sranda." snažil se to zlehčit James a tím to dodělal úplně, já jsem se neúspěšně snažil splynout s peřinou.
"Sranda!" zasmála se hytericky. "Tak ona je to sranda! A už jsi viděl svojí ruku?"
"Co?" podíval se na pravou paži pověšenou v šátku. "Jo tohle. To nic není. Pomfreyová už se po těch letech ani neptá." mávl zdravou rukou.
"Jasně, Pomfreyová už se ani neptá. Kolikrát jste proboha už takhe riskovali? Víte co, ani to nechci vědět." vyhrkla, když jsem se chystal odpovědět a James si to pro sebe začal počítat na prstech, bohužel mu na to ale ta jedna ruka nestačila. "Asi mi bude špatně." ztěžka dosedla na moji postel.
"Tak si lehni." vybídl jsem ji a pohladil ji něžně po tváři.
"Si na to aspoň zatáhněte." zamumlal James a opět se poroučel do peřin, Remus mezi námi těkal očima a začalo mu svítat ve chvíli, kdy jsem začal rudnout. Belle se ovšem najednou udělalo líp a vyskočila z postele.
"Co kdybych Lily informovala o tvých půlnočních aktivitách?" James vytřeštil oči, vystřelil z postele jako šíp a během sekundy klečel před Bellou.
"Ne, jen to prosím ne. Ona mě zabije." prosil. Okamžitě jsem klečel vedle něj se sepjatýma rukama.
"A mě by zabila hned po něm, protože by věděla, že to byl můj nápad."
"A se mnou už by nikdy nepromluvila za to, že sem jim to dovolil." ozval se Remus, který měl taky ruce sepjaté v prosebném gestu. Chvíli se na nás dívala a pak povolila.
"Dobře, neřeknu jí to. Slibuju." James si nahlas oddechl. "Ale ty by jsi měl. A to, co nejdřív, než to zjistí sama." Znovu se po nás podívala,
"Když po vás budu chtít, aby jste mi slíbili, že už to nikdy neuděláte, tak mi to tady odkejvete, ale příští měsíc půjdete a uděláte to zas, že jo?" Pokusil jsem se o nevinný úsměv, povzdechla si.
"Tak mi aspoň slibte, že si budete dávat mnohem mnohem větší pozor."
"Tak to ti slíbíme rádi." Řekli jsme uniso.
"Dobře, tak já zas půjdu."
"Počkej, nechtěla bys nám taky něco vysvětlit?" zastavil jsem ji. Zmateně se na mě podívala. "Co jsi tam dělala ty?"
"Já? Byla jsem se projít. Dělám to často, chodím po venku na dlouhé noční procházky, když nemůžu spát nebo potřebuju přemýšlet. A upřímně, vlkovi ještě nikdy nikdo nedal školní trest za to, že se courá po večerce po školních pozemcích."
"To má logiku." uznal Remus.
"Dobře, ale jak ses dostala ze školy? Jak je možný, že jsem ztratil stopu pod nebelvírskou věží, jako kdyby ses vypařila."
"No přece -" zarazila se a podezřívavě se na nás koukla. "Neříkejte mi, že vás to nikdy nenapadlo. U vás," ukázala na mě a Remuse, "bych to i docela chápala, ale že ani ty Jamesi." zavrtěla hlavou.
"Co?" zeptal se zvědavě Dvanácterák.
"Chcete mi říct, že já jsem objevila cestu ze školy, kterou vy neznáte?" Nadechla se. "To je vám vždycky takhle skvěle?"
"Tak už nám to řekni." vyzval jsem ji.
"Není na tom nic těžkého, prostě si v pokoji otevřu okno, vezmu si koště a během pár vtěřin jsem pod věží. Pak na koště zase nasednu a nemusím chodit přes celý hrad a nikdy mě nikdo nenachytal a ani nenachytá." Jen jsme vykulili oči, tohle nás vážně nikdy nenapadlo.
"Ty jsi prostě génius." pronesl po chvíli uznale James a zase sebou plácl do postele.
"Ale řekni mi ještě něco, jak dlouho už jsi zvěromágem? Kde ses to naučila?" zeptal jsem se ještě.
"Já nevím, uměla jsem to vždycky. Nebo aspoň od svých šesti let ano." pokrčila rameny. "Tak dobrou noc nebo ráno nebo cokoliv." s těmito slovy opustila pokoj a s tichým klapnutím zavřela dveře. Od dvěří se ozvalo zachrápání, až teď mi došlo, že je tady vlastně i Petr. Přešel jsem k jeho posteli a šťouchl do něj.
"On spí," řekl jsem nevěřícně. "On celou dobu spí." Ona se sem přižene jako velká voda, tříská dveřma, ječí tady tak, že to muselo vzbudit celý hrad a on spí. To je neuvěřitelný, prostě nepochopíš.
---------------------------------------------------------------------------------------
Byla jsem u kluků v pokoji a seděla u jejich stolu, který úspěsně používali jako odkladiště všeho možného. Měla jsem tam rozložené učebnice a pokoušela se psát domácí úkol na Lektvary. Sirius ležel na posteli a mluvil o tom, že bude psát úkol do Bylinkářství, ale podezřívala jsem ho, že místo toho mě celou dobu pozoruje a prostě jsem se nemohla soustředit.
---------------------------------------------------------------------------------------
Ležel jsem na posteli a původně jsem chtěl dělat úkol, ale nemohl jsem se na něj soustředit. Sledoval jsem Bellu jak se snaží se svou prací. Když jsem ji viděl jak tam sedí v těch miniaturních kraťáskách a tílku a přehazuje si vlasy z jedné strany na druhou a tak odhaluje svůj nádherný krk, přestala mě nějaká jedovatá orchidej nebo o čem jsem to měl psát úplně zajímat.
---------------------------------------------------------------------------------------
Odhodila jsem brk na stůl.
"Tak já nevím," přitáhla jsem si kolena k prsům, opřela se a začala se točit na otáčecí židli.
"Zmenšovací lektvar. Mandragora nebo šalamounek?"
"Mandragora, samozřejmě." ozval se Sirius. "Přidej tam šalamounek a je z toho časovaná bomba."
"No jo. Bože, vůbec mi to nemyslí."
"Tak se na to vykašli a pojď ke mě." lákal mě k sobě do postele.
"Ne, musím to udělat nebo mě Higgins přerazí." Zaslechla jsem zavrzání jak se zvedal z postele.
"Kašli na Higginse," řekl a začal mi masírovat krk. Tak přesně tohle jsem potřebovala, potichu jsem zavrněla. "Dám ti to opsat." zašeptal mi do ucha a otřel se o něj svými rty.
"Pořád se na tebe ale zlobím." řekla jsem po chvíli, kdy jsem si užívala masáž.
"Vážně?" Sjel mi rukama na břicho a políbil mě na krk. "Vážně se ještě zlobíš?" Jasně, že jsem se už nezlobila. Při pohledu na ten jeho okouzlující úsměv, který přesně a nevybíravě říkal o čem přemýšlí a na ty svaly, které se rýsovaly pod tričkem se nemohl zlobit nikdo a roztály by i ledovce. Ale přesto jsem odpověděla záporně.
---------------------------------------------------------------------------------------
"Tak to tě asi budu muset přesvědčit." vzal jsem ji do náruče a zatočil se s ní kolem dokola, pokoj se naplnil jejím zvonivým smíchem. Položil jsem ji na postel, odhrnul jí z rozesmáté tváře mahagonové vlasy a políbil ji. Polibek mi oplatila, její křehké tělo se pod váhou toho mého zabořilo do peřin a ucítil jsem její drobné horké dlaně pod svým tričkem. Jezdil jsem rukama sem a tam po její sametově hebké kůži a věděl, že nás čeká krásné odpoledne na jehož konci už se na mě určitě zlobit nebude.
______________________________________________________________
Nečetli jste třináctou kapitolu? Můžete si ji přečíst ZDE
Patnáctou kapitolu - Bradavické drbny, činte se! - si můžete přečíst ZDE
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 20. february 2012 at 18:42 | React

:-P To je mi romantiky. Líbilo se mi jak ji kluci prosili / především James teda :D) aby to neříkala Lily, na jejíž reakci jsem teda taky docela zvědavá. Když takhle vyváděla Bella, tak se dost dobře neumím představovat co na to Lili. Jinak Bellin způsob jak se dostat ven byl celkem originální. No, jo v jednoduchosti je krása, něco na tom bude :D A masíž od Siriuse... Hm, to bych si taky nechala líbit.

2 Anytt* Anytt* | Web | 12. january 2014 at 18:39 | React

Peter a jeho spánek mě rozsekal :D Ale přijde mi, že Bell nemá klukům co vyčítat, sama šla a postavila se Remusovi :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama
FANS