September 2014

36. kapitola - Pan a paní Potterovi 2/2

16. september 2014 at 14:44 | ♥Asnazu♥ |  Moje tvorba

Na výcvikovém kurzu do nás lili tunu informací, které mimo práva obsahovaly i složitá kouzla. Přišli jsme domů a vyčepáním padli do postele, často jsem usnula dřív něž jsem vůbec dopadla na matraci. Mimo drilu bystrozorského jsem o volných chvílích měla dril i doma. Sirius mě odmítal pustit do "velkého" světa, dokud se nebudu umět bránit po mudlovsku. Občas toho litoval, když byl nakopnut někam, kde ho to hodně bolelo, ale říkal si o to sám. Po absolvování kurzu, jsme v záři květnových paprsků stáli znovu před Bradavicemi a chvíli nostalgicky hleděli na hrad, kde jsme prožili tolik let. Sirius mě objímal kolem pasu a James držel Lily za ruku, když jsme všichni společně i s Remem a Petrem procházeli hradní branou. Brumbál nás bez problémů všechny přijal do Řádu.
--------------------------------------------------
Říjen sedmdesátého devátého roku se překulil v listopad. V práci nás vůbec nikdo nešetřil, po večerech jsme schůzovali ve štábu nebo se střídali na hídkách, kde bylo potřeba. Jelikož jsme byli na oddělení bystrozorů tři nebylo složité vynést potřebné informace a předat je Řádu, ne že by toho ministerstvo nějak moc vědělo. Byli jsme neustále v jednom kole, Lily dělala praxi na právnickém oddělení ministerstva a už si ani nepamatuju, kdyj sme byly společně na kafi nebo kdy kluci uspořádali grilovačku, abychom se mohli sejít a jen tak se bavit. Probudila jsem se a s potěšením zjistila, že je víkend a úplnou náhodou vůbec nikam nemusím, chvíli jsem se převalovala a v posteli a pak začal ze zdola zvoni telefon. Nechtělo se mi, ale zvedla jsem se a oblékla si župan. Drnčení nepřestávalo, Sirius se v posteli zavrtěl.

36. kapitola - Pan a paní Potterovi 1/2

15. september 2014 at 14:29 | ♥Asnazu♥ |  Moje tvorba

Otevřenými balkonovými dveřmi do ložnice proudil příjemný vítr, bílé záclony se lehce vlnily a na kůži mě hřálo stále silné pozdně letní slunce. Natáhla jsem ruku a zjistila, že pravá půlka postele je prázdná. Najednou jsem na krku ucítila rty a po nich se o mě otřelo cosi mokrého a za krk mi spadlo několik studených kapek. Otočila jsem se a otevřela oči, klečel vedle postele a usmíval se.
"Dobré ráno, Růženko."
"Dobré," zamumlala jsem ospale, "proč jsi tak mokrý?" prohrábla jsem mu mokré vlasy.
"Sprcha, jsem na rozdíl od někoho byl ráno běhat. Měla bys se mnou chodit taky, musíme mít přece fyzičku."
"Běhání ne," zaúpěla jsem, "víš, jak moc ho nesnáším. Jedno Jamesovo oblíbené kolečko kolem famfrpálového hřiště byla moje smrt. Navíc já byla včera s Lily a Zoey na aerobiku."
"Dobře, to se počítá," usmál se a naklonil se ke mně, aby mě políbil. Jeho ruce mi vklouzly pod růžovou noční košili a silnými prsty mi na břiše kreslil kroužky. Po chvíli prsty nahradil rty.
"Studíš," postěžovala jsem si, když mě líbal na břiše a jeho mokré vlasy mě šimraly všude možně. Jen se zasmál do mojí kůže a pokračoval. "Co to máš vůbec za zvláštní úchylku? To tě moje břicho tak fascinuje? Ne, že bych si stěžovala."
"Fascinuje mě, že tam jednou bude moje dítě." Přitáhla jsem si ho k sobě.
"Naše dítě," zamumlala jsem do polibku.
"Naše," zopakoval, "a teď vstávat! Máme toho na programu hodně. Musíme si procvičit ty odstraňovací kouzla a hlavně se prokousat tím kouzelnickým trestním právem."
"Neeee!" zaúpěla jsem a protestně si přetáhla peřinu přes hlavu.
"No tak, vstávej, víš, že musíme. Udělal jsem ti snídani."
"Vážně? A co?" zavrtěla jsem sebou a trochu odhrnula deku, slyšela jsem, jak se zasmál.
"Vajíčka, tousty, slaninu a zelený čaj s citronem," lákal mě.
"Dobře, přesvědčil jsi mě," vylezla jsem z pod deky a přijala nabízenou ruku.
-----------------------------------------------------------------

Hej! aneb švédsky ahoj

15. september 2014 at 14:18 | ♥Asnazu♥ |  Moje kecy
Zdravím!
Po dlouhé době, já vím. Nějak nebyl čas a upřímně nějak ani nálada. Na Deníky jsem teď kvůli matuře nekoukala, a ještě jsem se nedokopala k tomu, abych je doukoukala. Skončila jsem někde u 12 dílu a měla jsem pocit, že to jde z kopce. První tři série bomba, čtvrtá ještě šla, ale pátá už mi přišla přitažená za vlasy. Ovšem teď jsem viděla trailer k šesté sérii a tak mě rozesmál, že uvažuju o tom, že se k Deníkům vrátím a třeba zjistím, že to má hlavu a patu.
Když už jsme byli u matury...udělala jsem ji s vyznamenám - čeština, angličtina a základy společenských věd za jedna a dějepis za dva. Dostala jsem se do Brna na Mediální studia a žurnalistiku v kombinaci se Sociologíí a zrovna sedím v centrální počítačové učebně v Brně, abych vám tohle mohla napsat, protože zatím ještě nemám kabel k internetu na kolej. Už jsem ve škole, takže než se tu nějak sžiju se sytémem a rozvrhnu si den, abych stihla přednášky, stihla se učit, číst povinnou četbu a ještě se socializovat se spolužáky, nevím jak to bude se mnou a internetem. Ovšem snad vás potěším tím, že vám sem za chviličku hodím další kapitolu Memories will stay. Další mám z třičtvrtě napsanou a pak už by to snad neměly být takové prodlevy. Mohla bych na ní dneska ještě zapracovat.
Uvidíme jak to bude tady s blogem, když znovu rozjedu koukání na Deníky, budu pokračovat, jinak budu pokračovat hlavně v povídkách.
Když už jsme u povídek, můžu vás nasměrovat na jeden server fan-fictions, kam přispívám. S tématikou Supernatural, je to vlastně další část Country Roads. Tady už asi je lepší, když seriál znáte, ale myslím, že se to díky hlavní postavě, která je vytvořena mnou a kterou jsem tam vpasovala, dá pochopit i bez toho.
Ještě bych možná mohla říct, že jsem o prázninách byla ve Švédsku (s kamarádkami, za maturu). Bylo tam nádherně, hned bych se tam vrátila, ale víte co se říká: Všechno hezké jednou končí.
Hej då!
FANS