39. kapitola - Den delší než století 1/2

18. november 2014 at 0:41 | ♥Asnazu♥ |  Moje tvorba
Tak další kapitola, tahle je na dvě části, nevím, kdy bude ta druhá, v hlavě to mám už dlouho, ale musím to nějak převést na slova...


Když znovu přišly bolesti břicha a ranní nevolnosti, volala jsem Melody.
"Ahoj, ségra. Poslyš pořád je ti ráno špatně?"
"Ne, už tak dva týdny ne, tyhle ranní nevolnosti už mě přešly. Proč?"
"Protože mě je pořád špatně," odmlčela jsem se, "a do pytle..." seskočila jsem ze stolku, na kterém byl telefon, upustila sluchátko a doběhla do kuchyně, sebrala jsem kalendář ze stolku a začala listovat a počítat.
"Bello! Bells!" ozývalo se z chodby, "jsi tam? Jsi v pohodě? Bello!" Vzala jsem sluchátko do roztřesených rukou a zamumlala:
"Mel, já...já jsem asi v háji."
"Cože? Proč? Ty jsi taky?"
"Nejspíš...asi jo, asi jsem těhotná."
"Tak to ale gratuluju sestřičko," ozval se usměvavý hlas z druhé strany drátu.
----------------------------------------------------------------------


Když jsem to měla potvrzené, přemýšlela jsem jak to Siriusovi řeknu. Sešla jsem v noční košili a v županu dolů do obýváku. Seděl na pohovce v boxerkách, bílém tílku, pil pivo a sledoval v televizi hokej. Schoulila jsem se vedle něj, on mě objal kolem ramen a přitáhl si mě k sobě. Políbil mě do vlasů, já zabořila nos do jeho krku a vdechovala jeho vůni.
"Copak se děje?" pohladil mě po ruce.
"Proč by se mělo něco dít?" zeptala jsem se podezřívavě.
"Chováš se divně, tak o co jde?"
"Víš..." začala jsem mu prsty ťapkat po hrudi, "co by si řekl na to...kdyby..." odmlčela jsem se.
"Kdyby co, zlato?"
"Kdyby jsme nebyli dva, ale tři," vydechla jsem. Zakuckal se pivem.
"Cože?" postavil pivo na stůl, chytil mě za ramena a podíval se mi do očí. "Jsi těhotná?" Přikývla jsem. "Ale to je...to je bezva. Miluju tě, Bello, děkuju. Miluju tě." Políbil mě, byla jsem absolutně v šoku, takovouhle reakci jsem nečekala. Objal mě a pevně mě stiskl v náručí. "Miluju tě," šeptal, položil mi ruku na břicho, "miluju vás oba."
"Tak se mi ulevilo, bála jsem se, že se ti tahle doba nebude zdát vhodná na to, abychom na svět přivedli dítě."
"Jakákoli doba je vhodná, to dítě nám bude dávat sílu a odvahu jít dál, zlepšit svět, pro něj, nastolit mu lepší podmínky." Znovu mě políbil a myslela jsem, že mě v tom stisku asi udusí.
"Nech mě taky dýchat," zasmála jsem se.
"Promiň, já jen...jsem vážně šťastný."
"Já taky," usmála jsem se a prohrábla mu černé vlasy.
"Může se maminka milovat?" zeptal se s potutelným úsměvem.
"Teď ještě ano, když si bude tatínek dávat pozor," mrkla jsem na něj. Zvedl mě do náruče a nesl po schodech do ložnice, ani tu televizi nevypl.
----------------------------------------------------------------------
"Remy, co se děje?" ptal jsem se zmateně a rychle se soukal do džínsů.
"Musíme okamžitě k ministerstvu. Alice a Frank měli službu a v tom nepoužívaném divadle vedle vchodu se začali scházet Smrtijedi. Je tam Dolohov, Lestrangerovi, Malfoyovi, Šedohřbet, Carrowovi, Avery a další. Plánují něco velkého, poslal tam všechny svoje esa. Brumbál tam chce co nejvíc lidí, pro případ, že se něco semele. Čímž jsem si jist."
"Okamžitě jsem tam, James a Petr to už ví?"
"S Jamesem jsem mluvil a Petr je zrovna u matky, zvládneme to i bez něj, už tam míří většina Řádu."
"Jdu taky," oznámila náhle Bella.
"Ne, nejdeš, lásko. Bude lepší, když zůstaneš tady," otočil jsem se k ní.
"Ani nápad, jdu taky. Víš, jak dlouho tu už sedím? Z práce mi posílají jen papírování a o práci pro Řád slyším jen od tebe. Chci jít taky."
"Reme, běž napřed, hned jsem tam." Remus přikývl, otočil se na patě a vyšel ze dveří.
"Slyšela jsi ho? Poslal tam všechny svoje esa, nemůžeš tam."
"No a? Jsem dospělá, jsem bystorozorka a jsem jedna z nejlepších na obranu…"
"A taky jsi těhotná," připomněl jsem jí.
"To není nemoc, Siriusi!" vykřikla.
"Ovšem, že ne, ale je to zodpovědnost. Už nerozhoduješ jen o sobě, uvědom si, že neohrozíš jen sebe, ale i naše malé. A já o vás prostě nemůžu přijít. Pochop to," položil jsem jí ruku na stále rostoucí čtyřměsíční bříško, "zůstaň doma, prosím tě," šeptl jsem.
"Já nemůžu, Sirie, půjdu," odvětila po chvíli také šeptem. Povzdechl jsem si, copak můžu říct ne, když na mě dělá tyhle psí oči? Vím, že bych měl, ale nejde to.
"Pak mi slib, že se budeš držet vzadu, že se nepohrneš do první linie a že se vyhneš Bellatrix, Šedohřbetovi a Dolohovovi. Slib mi to."
"Dobře, slibuju," přikývla.
"A taky mi slib, že tohle je tvoje poslední akce, alespoň do té doby, než bude malé na světě."
"Slibuju, je to poslední akce," řekla a políbila mě.
----------------------------------------------------------------------
Když jsme zavírali dveře a do starého divadla vlétlo několik lednových vloček, zjistili jsme, že boj je už v plném proudu. Místností lítaly paprsky všech barev a odrážely se od zdí. Šedohřbet právě vyletěl do vzduchu, jak do něj narazila spojená kouzla manželů Longbottomových. Jeho bezvládné tělo narazilo do kamenného balkonu, dopadlo na zem a tam ho zasypaly kusy balkonu. Všude lítaly kusy polstrování a zdiva. Řada sedaček byla kouzlem vyrvána ze země. Remus s Kingsleym právě stáli proti Dolohovovi a mladé zrzce, kterou jsem nikdy neviděla. Bratři MacFlyovi proháněly Carrowovy, Frank bojoval s Lestrangerem a Pošuk Moody vrhal na Bellatrix jednu kletbu za druhou. Ona mu ovšem oplácela stejnou mincí. Na pódiu James sváděl boj s Malfoyem a jak se zdálo, prohrával, protože se ho Malfoy snažil uškrtit oponou. Sirius mi stiskl ruku a vyrazil mu na pomoc. Cestou ještě praštil do zátylku vysokého blonďáka, který držel ve vzduchu Joyce. Blonďák se sesunul k zemi, Joyce si mnula krk, zachroptěla za Siriem poděkování a seslala na Smrtijeda kouzlo úplného spoutání. Alice se teď postavila Narcise, chtěla jsem jí jít pomoc, ale do cesty mi postavil mladičký blonďák, který mi byl povědomý. Byl to ještě kluk, musel ještě chodit do školy. Neměl šanci, ani si nestihl všimnout co se děje a ležel v bezvědomí na zemi. Přelézala jsem řady sedaček, abych se dostala k Alici, když jsem si všimla, že mezi sedadly leží bezvládné tělo. Stačil mi jeden pohled, abych zjistila, že je to Avery a tím pádem je mi to úplně jedno. Když jsem přelezla poslední řadu, zasáhl Alici paprsek fialového světla a sesunula se k zemi, zvedla jsem hůlku a vyslala proti blondýně poutací kouzlo. Narcisa tak rychlý protiútok nečekala, sesunula se vedle Aliciina bezvládného těla a škubala provazy. Sehnula jsem se k Alici a zkontrolovala jí tep, oddechla jsem si, když jsem cítila, jak mi její krční tepna pumpuje pod prsty. Zvedla jsem se a náhle jsem ucítila dvě silné paže, které mi přitiskly ruce k tělu, a hůlka mi spadla k nohám. Za krkem jsem cítila těžký, teplý dech, ze kterého se mi zvedl žaludek. Což nebyl v poslední době tak neobvyklý stav.
"To je moje švagrová," ozvalo se za mnou. Rodolfus Lestrange, blesklo mi hlavou. Začala jsem sebou škubat, bohužel měl silný stisk. "Ale, ale, tak malé a už tak vzteklé," dýchl mi za krk a mě se udělalo doopravdy špatně.
"A to si ještě nic neviděl," odsekla jsem a vší silou mu dupla na nohu. Zaťala jsem pěst a praštila ho do rozkroku. Zaúpěl a ruce mu instinktivně vystřelily k přirození, zapotácel se a předklonil se.
"Mrcho," zasyčel a vzhlédl ke mně s očima zalitýma slzami. Zvedla jsem ze země svoji hůlku, a když jsem se k němu otočila, zjistila jsem, že už se zase napřímil, přestože měl obličej stažený bolesti. Na hůlku úplně zapomněl a s vrčením se na mě vrhl, stačila jsem se jen předklonit a on přese mě přepadl. Okamžitě se zvedl, to jsem už byla připravená a praštila ho loktem do obličeje, ozvalo se rupnutí, asi jsem mu zlomila nos. Kopla jsem ho do hrudi, svalil se na zem a už se nenamáhal zvedat. Jen tam ležel, držel se za nos a rozkrok a kňučel.
"Sirius pozdravuje," utrousila jsem ještě a překročila ho. Rozhlédla jsem se kolem, Řád vítězil, Malfoy se odplazil kamsi do úkrytu za Bellatrix a Sirius právě vysvobozoval Jamese z těžké zaprášené opony, která se mu omotala kolem krku. Všimla jsem si jak se Bellatrix zatvářila, když uviděla svého muže ležet na zemi, ten pohled, který po mě hodila, neznačil nic dobrého. Vylezla jsem na pódium ve snaze pomoc Siriusovi, když jsem si všimla jejího výrazu, znala jsem ho. Už jsem ho párkrát viděla a po každé následoval zelený záblesk a někdo padl k zemi mrtvý. Viděla jsem jí na očích, kdo to bude tentokrát, rychle se podívala na svého manžela, pak na mě, zvedla hůlku a namířila ji Siriovi na záda. Svět jakoby se zastavil, viděla jsem, jak se jí na konci hůlky začíná formovat zelené světlo, byl k ní zády, nevěděl o ní. Rozhodnutí mi trvalo zlomek sekundy, neváhala jsem, nemohla jsem ho nechat umřít. Na nic jiného už nebyl čas.
"Ne!" vykřikla jsem a rozeběhla se. V tutéž chvíli vykřikl i James. Kouzlo mě trefilo do prsou, měli pravdu, nebolelo to. Když jsem spadla Siriusovi do náruče, nelitovala jsem svého rozhodnutí, jen mě mrzelo, že měl pravdu a že to malé se už nenarodí.
"Ne! Bello, budeš v pořádku, všechno bude v pořádku," zašeptal. Usmála jsem se a zvedla ruku k jeho tváři, pak všechno zčernalo.
----------------------------------------------------------------------
"Ne!" divadlem se roznesl Bellin výkřik.
"Siriusi, pozor!" zakřičel James. Otočil jsem se přesně ve chvíli, kdy zelený paprsek trefil Bellu do prsou, zhroutila se mi do náruče.
"Ne! Bello, budeš v pořádku, všechno bude v pořádku," zašeptal jsem a díval se jí do očí. Oba jsme věděli, že lžu, z těch šedých očí vyprchával život. Usmála se a zvedla ruku k mé tváři, zavřel jsem oči plné slz a čekal na dotek, který už nepřišel. Otevřel jsem oči a v náručí už mi leželo jen její mrtvé tělo.
----------------------------------------------------------------------
Seděla jsem na gauči a četla si, najednou jsem ucítila obrovskou bolest na srdci. Bylo to jako tisíce jehliček, vykřikla jsem, nemohla jsem dýchat.
"Melody!" vykřikl Roger a vzal mě za ramena. "Co se děje?"
Jak rychle to přišlo, tak to odešlo. Věděla jsem, co to bylo, nemusela jsem přemýšlet dlouho.
"Bella," vydechla jsem, "něco se děje." Po tváři mi začaly téct slzy.
"Určitě bude v pořádku," konejšil mě Roger a objal mě.
"Ne," vzlykala jsem mu do trička, "tohle je jiné," zvedla jsem k němu oči, "je mrtvá, Rogere."
"Ššš, určitě bude v pořádku, jen se ti něco zdálo."
"Ne, je mrtvá." Věděla jsem to jistě, ta bolest to nebylo jen tak něco. Nic takového jsem nikdy necítila. Celý život jsem ve své duši i mysli cítila její přítomnost. V mozku mi šveholil její hlas, její hlas byl mým svědomím, nikdy jsem nebyla sama. A teď najednou bylo ticho, zlověstné ticho a prázdno. Nekonečné prázdno, které nebudu nikdy moci ničím nahradit. Byla pryč, moje sestra, moje dvojče, moje spřízněná duše a já ani nebyla u ní. Nevím, co se stalo, ale vím, že už s ní nepromluvím.
----------------------------------------------------------------------
Položil jsem ji na zem a klekl si vedle ní.
"Ne, to není pravda," šeptal jsem, "probuď se, prosím. Budeš zase v pořádku, probuď se…" Hladil jsem ji po vlasech a z očí se mi řinuly proudy slz. James už se vysvobodil ze závěsu a položil mi ruku na rameno.
"Je pozdě, brácho." Divadlo se naplnilo smíchem, zvedl jsem hlavu a díval se přímo na ni. Na Bellatrix, vraha své ženy, na člověka, kterého by snad muselo vyvrhnout i samo peklo.
"Kdysi jsem ti slíbila, že si to odskáčeš, bratránku."
Vzedmula se ve mně vlna vzteku, vyskočil jsem na nohy a vrhl se na ni. James byl pohotový a zadržel mě.
"Jamesi, pusť mě! Pusť mě na ni! Zabiju ji!" křičel jsem a škubal sebou.
"Ne! Nemyslíš, zabije tě."
"Já zabiju jí!
"Ale ne dnes! Ne dnes," zašeptal, a když cítil, že se uklidňuju, povolil stisk. Sesunul jsem se zpět na zem, nevím, co se dělo dál. Viděl jsem jen Bellu. Obětovala sebe a naše dítě, aby zachránila mě. Neměl jsem se nechat přemluvit, neměl jsem ji pouštět. Můžu za její smrt, je to moje vina. Donutil jsem jí slíbit, že to bude její poslední akce, osud má zvláštní smysl pro ironii.
______________________________________________
Stalo se, tohle byla jediná věc, kterou jsem si na začátku téhle povídky byla naprosto jistá, s tím jsem to začala psát. Věděla jsem naprosto přesně, že Bella zemře i to jak. Chtěla jsem, aby na to mohlo navazovat to co napsala Jo a nebylo to nijak v rozporu. Proto to tak muselo dopadnou, byla to jediná správná možnost. Možností bylo víc - mohli se rozejít (to bych jim ale udělat nedokázala, vykreslila jsem si to jako epic love), Bella mohla uvěřit, že Sirius zradil Potterovi a opustit ho (to bych neudělala, bylo v ní až moc mě samé) a nebo mohla přejít na druhou stranu (což pro mě nepřipadalo v úvahu). Takže takhle, ale tímhle to ještě nekončí, víte, že před sebou máme alespoň ještě jednu událost. I hope you don't hate me too much :)
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Rogue Rogue | Web | 19. november 2014 at 17:32 | React

:-( Tak to je vážně smutné, i když se to opravdu dalo čekat, nechtělo se mi věřit, že se ti dva rozejdou, nebo Bella prostě uvěří, že je Sirius všechny zradil, ne to by odporovalo všemu, cos napsala.... Takže je to smutné, ale oprávněné a krásně napsané.
U čtení jsem zadržovala dech, bylo to opravdu vytříbené, Bella jako vražedkyně... :-!

2 Anytt* Anytt* | Web | 19. november 2014 at 21:02 | React

Zadržovala jsem slzy. Na začátku této kapitoly jsem si uvědomila, že Bella musí zemřít, protože na začátku povídky o ní Sirius začal vyprávět Harrymu smutně, ale že to bude už dnes?! Hodně mě to mrzí. Měla jsem ji ráda, navíc, teď, když čekala Siriusovo mimčo... o to víc mě štve, že jí zabila zrovna Belatrix... Ale co, je to prostě příběh... A napsala jsi ho skvěle :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
FANS