40. kapitola - Dying to live for the light in the tunnel 1/2

27. december 2014 at 17:18 | ♥Asnazu♥ |  Moje tvorba

Seděl jsem na gauči a nepřítomně zíral před sebe, v ruce jsem svíral poloprázdnou láhev od vodky. Zazvonil zvonek, zabral jsem až na třetí zazvonění. Zvedl jsem se a pomalu se došoural ke dveřím, lokl jsem si na posilněnou a otevřel dveře. Ve futrech stál netrpělivý James, kriticky si mě prohlédl. Přeletěl očima od mých rozcuchaných vlasů a zarudlých očí, přes rozepnutou košili a poloprázdnou flašku, kterou jsem svíral v ruce až po černé boxerky a moje holé nohy.
"Co?" zabručel jsem.
"Vypadáš strašně," podotkl, "můžu dovnitř?"


"Jak chceš," zamumlal jsem, uhnul jsem a pokynul mu flaškou do obýváku. Vešel dovnitř a okamžitě se rozhlédl po obýváku, ve kterém jsem byvakoval. Přelétl očima sbírku prázdných lahví, která čítala různé druhy od mudlovských slivovic a vodek až po kouzelnickou ohnivou whisky. Na gauči ležela zmuchlaná deka, na stole prázdné talíře a otevřené album, které nám James s Lily udělali ke svatbě, na křesle sako a kravata. Na televizi bylo stopnuté video z naší svatební cesty zrovna ve chvíli, kdy se Bella dívala do kamery a něčemu se smála.
"Vypadá to tady příšerně, měl by sis vyvětrat," řekl a šel otevřít okno, sedl jsem si zpátky na gauč. "Ty jsi tady spal?"
"Jo, já nahoře spát nemůžu."
"Jak dlouho už tady sedíš?" přisedl si ke mně.
"Nevím, od pohřbu."
"To jsou čtyři dny, brácho, byl jsi v týhle košili na pohřbu?"
"Nevím, možná," zamručel jsem a znovu do sebe obrátil láhev.
"Siriusi, Siriusi! Podívej se na mě!" Nepřítomně jsem otočil hlavu. "Co jsi dělal ty čtyři dny?" Neodpověděl jsem a zase jsem odvrátil hlavu. "Co jsi dělal? Neseděl jsi tu celou tu dobu, že ne? Seděl, viď? Prohlížel jsi alba a videa, že jo? Dělal jsi ještě něco?"
"Jo, chlastal," zvedl jsem znovu láhev.
"Dej mi to," než jsem stihl začít protestovat, zabavil mi láhev, "tohle musí přestat. Musíš se sebrat, nemůžeš tu takhle sedět a uchlastat se k smrti."
"Můžu."
"Ne nemůžeš, nemůžeš se na nás na všechny vykašlat! Je tady spousta lidí, kterým na tobě záleží a kteří tě potřebují! Já s Lily a Harrym, Remus, Petr, Melody s Rogerem a malou, Scarrperovi a lidi, které ani neznáš, ale kteří tvou pomoc potřebují. Nenech nás ve štychu, seber se, vrať se do práce, najdi si něco na, co se upneš." Neodpovídal jsem, co mám jako dělat? Vrátit se do práce a dělat, že se nic neděje?
"Siriusi mluv se mnou."
"A co ti mám říct?"
"Cokoli. Jak ti je?"
"Jak myslíš, že mi je? Jak mi asi může bejt, když jsem právě pohřbil svou životní lásku a dítě. A proč? Protože jsem si myslel, že změním svět, protože jsem si hrál na hrdinu."
"Nehrál sis na hrdinu, dělal jsi, co je správné, Bella taky. Souhlasili jste s tím oba, věděli jste, co se může stát. Všichni to víme. Neříkám, že mě to nevzalo, Bella byla moje kamarádka, ale nemůžeš se takhle odříznout od světa. Podívej, ty jsi tu pro mě byl vždycky, když jsem měl problém, pomohl jsi mi. Nikdy jsi to se mnou nevzdal, i když jsem občas osina v zadku. A já to nevzdám s tebou, nech mě, abych ti to oplatil, nech si pomoct, brácho," položil mi ruku na rameno. Zadíval jsem se mu do očí a přikývl jsem.
"Fajn, pojď, osprchuješ se, vezmeš si na sebe něco čistýho. Já zatím zlikviduju ty flašky a připravím ti nějakýho vyprošťováka, dobře? Potom potřebuju pomoct s autem a zítra přijde Lily. Nechce být doma sama, něco ti uvaří a ty na chvíli pohlídáš Harryho. Souhlas?" Znovu jsem přikývl.
Když jsem vycházel z koupelny a zatřásl jsem hlavou, létaly kolem mě kapky vody, jako když se oklepe pes. Bylo mi o trochu líp, rozhodně jsem tolik nesmrděl. Sešel jsem do obýváku, ze kterého už zmizely všechny prázdné láhve a James mi podal dva aspiriny a sklenici vody.
"Pro začátek," usmál se, "jsem rád, že už se vedle tebe dá stát."
Unaveně jsem se usmál. "Díky, brácho, za všechno."
"Kdykoli," poplácal mě po zádech.

"Už toho nech, Siriusi. Netrap se tím a hlavně se neobviňuj. Byla to moje volba, obětovala jsem se pro tvůj život a udělala bych to zas. Jediné co chci je, aby si svůj život nepromarnil. Přestaň se uzavírat do sebe, vrať se do světa, začni zase žít. Navštiv třeba Melody a Rogera, rádi tě uvidí."
"Mají dceru," zamumlal jsem.
"Já vím, je krásná, vlasy má po Melody a oči po Rogerovi, je jako andílek. Dávám na ni pozor. Jen chudák nosí moje jméno..."
"Má tvůj úsměv a jméno má jen podobné."
"Stejně to bylo nešťastné rozhodnutí, bude jim připomínat mě a bude je to déle bolet. Ale chci ti říct ještě něco dalšího. Musíš trávit víc času s Jamesem a Lily, potřebuješ je a oni ti pomůžou, splň svůj slib. Věnuj se hodně svému kmotřenci, Harry je krásný a chytrý kluk. Buď mu dobrým kmotrem," vzala mě za ruce. Necítil jsem její dotyk, ale viděl jsem, že mě drží.
"Jak tohle všechno víš?" zeptal jsem se udiveně.
"Já teď vím přece všechno," zasmála se smutným smíchem.
"Tak víš, že jsem tě miloval a vždycky budu."
"To jsem věděla i dřív a já tě taky budu vždycky milovat, ale nesmíš se na mě vázat. Já jsem mrtvá a oba víme, že to už se nikdy nezmění, ale ty jsi pořád tady a proto musíš žít. Zamiluj se znovu, tak jako ses kdysi zamiloval do mě. Ožeň se, měj s ní děti, buď šťastný."
"To jsem byl. S tebou, na světě není žádná jako ty."
"Kdepak," zavrtěla hlavou a mahagonové vlny poskočily v měsíčním svitu, " je jich spousta, které bys mohl milovat a které by milovaly tebe. Najdi si nějakou a žij, tak jak se má. Vždycky na tebe budu dávat pozor, budeš cítit mou přítomnost, vzpomínej na mě, ale slib mi, že budeš žít. Slib mi to."
"Slibuju," zašeptal jsem nechtěně.
"Vždycky tu s tebou budeme, my obě," pohladila mě po tváři. Tak jsem si přál znovu cítit ten dotek hebké sametové kůže, jen pro jednou.
"Jak to myslíš obě?"
"Přece já a tvoje dcera," usmála se.
"Aria?" zeptal jsem se udiveně, "Jak vypadá?"
"Má tvoje nádherné bouřkové oči, moje vlasy, tvoje rysy. Je ti tak podobná, je nádherná. Budeme tu s tebou. Ti, které milujeme, jsou s námi pořád, jsou tady," položila mi jednu ruku na hrudník, "v našem srdci."
"Uvidím tě ještě někdy?"
"Ještě se párkrát stavím, ano. Nezapomeň, co jsi slíbil," zvedla se a ustoupila.
"Počkej, je tohle sen? Nebo je to skutečné?"
"Ovšem, že je to tvůj sen, ale proč by neměl být skutečný?" zasmála se, zamávala mi, a když na okamžik zmizel měsíční paprsek, protože byl zakryt mrakem, zmizela mi. Byla pryč a jako bolestná vzpomínka tu po ní zůstal závan vůně levandulí.

Druhý den jsem se vrátil do práce, zastavil jsem před budovou ministerstva, slezl z motorky, sundal si helmu a vyrazil dovnitř. Když jsem se vřítil do kanceláře, hodil na stůl klíče a přes židli koženou bundu, James se na mě otočil.
"Brácho! Co tady děláš?" zeptal se překvapeně.
"Pracuju," sedl jsem si na židli, hodil nohy na stůl a sundal si černé sluneční brýle.
"Jsi si jistej?"
"Jasně, že jsem. Tak co tu máme?" Okamžik mě zkoumavě pozoroval a pak si povzdechl.
"Vraždu kouzelníka v London Docklands, podle svědků Averyho práce. Únos rodiny z Durhamu, patrně Wilkes. Útok na Gringottovy, ale to už si vzal na starost Brousek. Jo a ještě Brousek vyhlásil sledování starosty Plymouthu, začal vydávat podezřelá nařízení, mohl by být pod kletbou Imperius."
"Vezmu ten Durham," převzal jsem si od něj složku a začetl se do ní. Tak Wilkes, to je blb, nemělo by trvat dlouho než ho najdu.
"Tak já si vezmu Docklands, jo a brácho...Lily tě zve na večeři."
"Díky," usmál jsem se a pohled mi sklouzl k mojí svatební fotce, znovu mnou projela bolest. Chtěl jsem se zahrabat někam hluboko a už nikdy nevylézt, ale nešlo to. Ne potom, jak se mi snaží James pomoct, po tom, co mi řekla ona.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Vicky Vicky | Web | 27. december 2014 at 17:25 | React

skvelý diel :) pekný blog ;-)

2 Anytt* Anytt* | Web | 27. december 2014 at 18:29 | React

Když někoho ztratíme, je hodně těžké se s tím vyrovnat a prakticky se s tím nevyrovnáme nikdy. Úplně jsem chápala, že Sirius se zašil a nechtěl nikoho vidět. Hodně se mi líbila část, kdy ve snu mluvil s Bellou - myslím, že to mu pomůže se s její ztrátou alespoň trochu vypořádat.

3 Rogue Rogue | Web | 1. january 2015 at 20:01 | React

Velmi se mi líbilo, jak jsi tu opsala přátelství mezi Jamesem a Siriusem. To bylo něco úžasného.
A ten Siriusův sen/vidění nebo jak to nazvat, to bylo taky něco báječného...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
FANS