February 2015

42. kapitola – Forgive me that I’ve sinned

22. february 2015 at 20:48 | ♥Asnazu♥ |  Moje tvorba
Konfrontace s Petrem aneb můj názor, co si tak mohli říct...


Stál jsem na ulici ve stínu stromu, stmívalo se, pršelo. Díval jsem se na malý bílý kostel, který byl přes ulici. Mám jít dovnitř? Nebo ne? Nakonec za mě rozhodl déšť. Přešel jsem silnici a vešel do kostela. Na chvíli se schovám, alespoň než přestane pršet, navíc tady mě nikdo určitě hledat nebude. Rozepnul jsem si koženou bundu a sundal kapuci. Kostelík byl malinký, ale měl příjemné prostředí. Nebyl přeplácaný baculatými andělíčky ani neměl děsivý nádech, který některým kostelům dávaly sochy zírající do prázdna. Bylo v něm několik dřevěných kostelních lavic, vyřezávaný a zdobený oltář. Vysoká okna byla vytrážovaná barevnými skly a nad oltářem visel krucifix. Po pravé straně byla vyřezávaná zpovědnice. Sedl jsem si na okraj lavice a přemýšlel. Co mám dělat? Modlit se? Co tady vlastně dělám? Vždyť v boha ani nevěřím, ne po tom všem. Aniž bych si to uvědomil, zvedl jsem se a došel ke zpovědnici. Nohy mě tam nesly a mozku to bylo jedno.

41. kapitola - Svítání na západě

5. february 2015 at 17:58 | ♥Asnazu♥ |  Moje tvorba
Další kapitola, jestli správně počítám, tak by měly být ještě čtyři a epilog...může se zdát, že tady to končí, ale ne, má to ještě nějaké své dozvuky :) snad se bude líbit


Tu noc byla strašná bouřka, blesky křižovaly temnou oblohu a kvůli silnému burácení, které se rozléhalo tichým domem jsem nemohl usnout. Bouřka přišla zničeho nic, stejně náhle a zlověstně jako tehdy, když jsme se dozvěděli o smrti Potterových a Evansových. I když se mi konečně povedlo usnout, neměl jsem klid. Zdál se mi divný sen, byl jsem s Harrym v obývacím pokoji Potterových a za žádnou cenu jsem ho nemohl utišit. A to vždycky stačilo, když jsem pohodil dlohými vlasy a dovolil mu hrát si s mým řetízkem. Teď nepomáhalo nic a Lily s Jamesem nikde. Když jsem se ráno vzbudil měl jsem špatný pocit. Celý den jsem se cítil nesvůj, věděl jsem, že se něco chystá. Něco velkého, cítil jsem to ve vzduchu, viselo to nad námi jako hrozba. Remus nervózně poposedával a byl roztržitý a podrážděný, přitom úplněk byl ještě daleko. Petra jsem ve štábu neviděl vůbec. I James to cítil a to byl empatický asi jako poleno. Když jsme odcházeli domů a on nasedal do svého lahvově zeleného Nissanu 1968, ten pocit ještě zesílil. Teď už vím, že to bylo naposledy, co jsem ho viděl naživu. Kolem desáté už jsem to nemohl vydržet a vyrazil za Petrem domů, znepokojovalo mě, že jsem ho celý den neviděl. Zazvonil jsem na zvonek bez jmenovky a čekal. Bez odezvy, i po třetím zazvonění.

2x11 "Brotherhood of the Damned" Trailer

3. february 2015 at 15:03 | ♥Asnazu♥
Finna jsem neměla ráda už od začátku, nic se nezměnilo...Použil Mikaela jako kotvu pro svoje kouzlo, opravdu příkladný syn...Josh a Aiden jsou tak roztomilí, jen nepočítali s Finnovým dárečkem v podobě hladu...Říkala jsem vlkodlaci na jednu stranu domu, upíři na druhou, oddělit, zamknout, separovat, zabarikádovat, dokonce i Kol mohl přiložit ruku k dílu...aspoň, že s Davinou vymysleli to kouzlo, které na chvíli spustilo bariéru...Nevím jestli pití je zrovna ten správný způsob, jak udržet klid, vlci jsou známí svou výbušnou povahou, po pár panácích jim bude stačit jen málo, aby vybuchli...Hayley to Jacksonovi řekla, hoch to nezpracoval, no nemůže se divit, má ho sice ráda, ale Elijaha má ráda delší dobu...Rebekah jsem litovala, vždycky jsem jí měla ráda a ta creepy věc s duchem, húúú...Takže v té rakvi je nakonec Freya, pak mi něco říká, že za chvíli máme na cestě i Dahliu...Elijah a Cami, snažila se k němu dostat svými psychologickými studii, no moc to nepomohlo...pobavilo ovšem, že všechno v té hře věděl :D No Esther nepřekvapila, Finn ovšem ano...

FANS