46. kapitola - Konec nebo začátek? 1/2

27. august 2015 at 14:58 | ♥Asnazu♥ |  Moje tvorba
Tak tohle je poslední kapitola (rozdělená na dvě části, protože jsem se nějak rozepsala :D) a ještě bude epilog...Bude mi to chybět, psala jsem to vážně dlouho, ale je čas to dokončit a nechat to jít a vrhnout se na něco dalšího :)

****
It's been a long day without you, my friend
And I'll tell you all about it when I see you again
We've come a long way from where we began
Oh, I'll tell you all about it when I see you again
When I see you again
****
Do prsou mě zasáhl zelený paprsek světla, moc dobře vím, z čí hůlky vyšel. Tak je to tady, okamžik, který měl nastat před téměř patnácti lety. Zaslechl jsem výkřik, Harryho výkřik, Remus ho zastavil, aby se ke mě nevrhnul. Jak ironické, přesně tohle před lety udělal James. Zachytil jsem pohled v jejich tvářích. Harry ztratil už dalšího člověka, kterého mohl spojovat se svým otcem, rád bych tvrdil i člověka, kterého mohl nazývat otcem. A Remus? V očích jsem mu viděl to pochopení, zůstal z nás poslední, zůstal sám a bude se s tím muset vyrovnat. Ale oni to zvládnou, jsou silní, mají přátele a hlavně jeden druhého. Pak jsem ji uviděl. Stála tam, oblečená v tom, v čem zemřela, usmívala se.


****
How can we not talk about family when family's all that we got?
Everything I went through you were standing there by my side
And now you gon' be with me for the last ride
****
"Ahoj, miláčku, doufala jsem, že to ještě několik dlouhých let nebudu muset říct, ale," natáhla ke mě ruku, "už je čas jít, lásko."
James a Lily? Proběhlo mi hlavou.
"Čekají na tebe," usmála se.
Usmál jsem se, přišla si pro mě, takže nakonec spolu přece jen budeme. A bude tam i James a Lily, ať už to je kdekoliv. Kdybych tak jenom mohl Harryho a Remuse ujistit, že všechno už je v pořádku…a Melody a Andie. Že mi budou chybět a mrzí mě, že nebudu svědkem jejich úspěchů a radostí, ale že musím jít. Že konečně budu tam, kde mám být, s lidmi, se kterými mi nebylo dopřáno prožít život. A že se tam jednou všichni sejdeme. Propadl jsem závojem a všechno zčernalo.
****
First you both go out your way
And the vibe is feeling strong
And what's small turn to a friendship
A friendship turn to a bond
And that bond will never be broken
The love will never get lost (and the love will never get lost)
And when brotherhood come first
Then the line will never be crossed
****

"Harry?" ozval se z chodby Ginnin hlas, "Harry? Tady jsi," řekla rusovláska, když nakoukla do dveří. Seděl jsem na Siriusově posteli a na klíně měl otevřenou krabici, kterou mi posledně ukazoval. "Co tu děláš?"
"Jen jsem si tu chtěl něco vyzvednout." Rozhlédla se po pokoji, bylo zřejmé, že v něm nikdy nebyla. Viděla to zjevné. Tmavorudé tapety a závěsy, rudé a zlaté záštity s nebelvírským lvem na stěnách, zažloutlé a vybledlé plakáty motorek, pár zpřelámaných brků a lahvičku dávno vyschlého inkoustu na stole, vedle něj hromádku starých učebnic. Postel, ve které už léta nikdo nespal, na stěně zarámovanou fotku čtyř bradavických studentů, otevřenou skříň, která jediná poukazovala na to, že se bývalý obyvatel tohoto pokoje po letech vrátil. Viděla, to co ji oči dovolovaly, já ale viděl mnohem víc. Já v těch nejmenších detailech viděl Siriusův život.
"Co to je?" zeptala se, když si sedla vedle mě a kývla hlavou směrem ke krabici. Podal jsem jí hromádku fotek, které jsem držel v ruce, kombinace kouzelnických i mudlovských fotek. Prohlížela si je. Remus se Siriusem ve společence, táta se Siriem pod dubem u jezera, celý gang v Prasinkách, táta s mámou. S každou další fotkou se usmívala více.
"Vzpomínky, Siriusovy vzpomínky na okamžiky, kdy žil. Kdy byli šťastní." Když došla ke svatebním fotkám mých rodičů, stále se usmívala, ale za tím úsměvem byl ale i náznak smutku. Největší úsměv se jí však vykouzlil na tváři, když viděla fotku Siriuse, jak si hraje s mým ročním já, máma stojí v pozadí a táta jí objímá kolem pasu. Sirius s Johnem, Maxem a Ianem v hospodě.
"Kdo to je?"
"Siriusovi kamarádi, mudlové. Právník Ian, zedník Max a veterinář John." Bella se Siriusem, nadšení, rozesmátí, u jezera, ve vlaku, u Potterových, na Melodyině svatbě, Siriusovy svatební fotky.
"Sirius byl ženatý?" podívala se na mě překvapeně.
"Ano, tohle je Bella," ukázal jsem na hnědovlásku, "Isabella Scarrperová, bystrozorka, střelkyně, nejlepší kamarádka mojí mámy."
"Nikdy ji nezmínil, nikdy jsem jí neviděla," zahleděla se na fotografii. Byla na ní rozzářená hnědovláska ve svatebních šatech a objímala zelenookou rusovlásku v zelených šatech.
"Zemřela, v lednu 1981, při misi."
"Ten rok co…"
"Zemřeli moji rodiče, jo," přikývl jsem.
"Merline, řekl…řekl ti jak?"
"Bellatrix," šeptl jsem. Soucitně se na mě podívala a stiskla mi ruku, "Bella byla…byla těhotná. Nikdy se z toho nezvpamatoval."
"Sakra, říkáš mi, že…Sirius přišel o ženu, dítě i nejlepšího přítele v jednom roce?"
"Taky přišel o dalšího přítele a další ho zradil. Bylo mu 21 let, když přišel o všechno."
"Nepřišel," zašeptala, po chvíli, hnědé oči měla zalité slzami, "nakonec měl tebe, tebe i Remuse. Jak vůbec všechno tohle víš?"
"Vyprávěl mi to, když jsme tu v létě byli. Všechno mi vyprávěl, o tátovi, mámě, Belle, Remusovi, Petrovi, o všem, co prožili, o tom dobrým i špatným. Ginny, co když to nezvládnu?"
"O čem - "
"Chci mu dát to, co Sirius dal mně, ale co když…" zadíval jsem se na fotku, kterou jsem držel v rukou. Byl na ní Remus a táta na jedné z nebelvírských oslav. Remus držel tátu kolem ramen a zplna hrdla se smál dávnému vtipu, "co když ho zklamu?" Ginny mě objala kolem ramen.
"Nezklameš, Teddy bude v pořádku. Bude mít všechno, co mu budeš moct ty i jeho babička dát. Bude na tom líp, než jsi byl ty, Voldemort je pryč, vychovávat ho bude paní Tonksová, bude mít tebe, máma už ho prakticky přijala do rodiny, jako Remuse a Doru. Neprožije si to, co ty," vzala můj obličej do dlaní, její hnědé oči se vpíjely do těch mých "jeho zkušenost bude jiná. Neříkám snažší, ale jiná, protože bude milovaný, bude mít velkou rodinu, bude vědět o svých rodičích všechno a jednou i to za co bojovali a za co zemřeli."
"Ale co když to podělám, nevím o dětech nic," povzdechl jsem si.
"Vychovávat ho bude jeho babička, ty jsi jeho kmotr. Ovšem, že jsi důležitý, ale nebude s tebou žít. Budeš jen další vliv, někdo, kdo znal jeho rodiče a kdo mu o nich může vyprávět."
"Nikdy nebudu dost, nikdy je nebudu moct nahradit," vzal jsem její ruce do těch svých.
"Jistě, nemůžeš je nahradit, nikdo nemůže. Ani bys neměl, ale nebude sám a na tom záleží," usmála se na mě a stiskla mi ruku.
"Nevím, jestli to zvládnu. O Remusovi vím dost, znal jsem ho, Sirius mi vyprávěl o jeho mládí, o něm bych vyprávět zvládl. Ale o Tonksové nevím nic, nic kromě úplných základů. Neznal jsem ji."
"Já ano. Já jsem Doru znala, Hermiona ji znala. Máma taky. A o Doře mu bude vyprávět hlavně jeho babička. Máma mu bude vyprávět o jejich vztahu, o tom, jak se Remus Doru snažil bránit, jak si ji nechtěl vzít a nechtěl ani děti, ze strachu ze své vlčí části. Nechtěl to na něj přenést, nechtěl ohrozit ani jeho ani ji. Ron i George mu budou vyprávět o tom, jak to byl skvělý učitel, Hermiona a ty o tom, jak statečný to byl muž. A o tom, o čem mu nebudeš moct vyprávět ty, o tom mu řekne Bill."
"Bill?" zeptal jsem se překvapeně.
"Ano, kdo myslíš, že mu pomohl postavit se na nohy po tom incidentu se Šedohřbetem?" nadzvedla obočí, "Jistěže Fleur hrála velkou roli, ale nejvíc mu pomohl právě Remus. Dokázal mu, že to není konec světa, že to nijak nemění jeho život. Sice se z něj nestal opravdový vlk se vším všudy, ale i tak mu Remus hodně pomohl. Aby Bill přijal to něco málo z vlka, co v sobě má. Bude v pořádku, Harry, Remus věděl, co dělá." Podíval jsem se na ni, přikývl a pak mi pohled sklouzl na fotografii, kterou zrovna držela v ruce. Rozesmátý Sirius objímal kolem pasu dvě dívky. Stejný věk, stejné tváře, stejné úsměvy. Přesto měly rozdílné povahy a tak rozdílné osudy. Po jeho pravici stála blondýnka s modrýma očima v zeleném tílku a modrých džínách, levou ruku kolem jeho pasu. Po levé straně stála druhá dívka, mahagonové vlasy jí ve vlnách spadaly na ramena, šedé oči zářily radostí, měla na sobě světle modré tílko a černé džíny. Levou ruku, na které zářil zlatý kroužek, měla položenou na jeho hrudi. On jí svou levou rukou objímal kolem pasu, Bella přes své břicho natáhla pravou ruku a propletla prsty s jeho. Byl tak dobře vidět Siriusův snubní prsten i Bellin zásnubní.
"Myslíš, že bude problém najít Mikea a Francois Scarrperovi, kteří před 19 lety žili nedaleko Londýna? Když vím, že Mike hrával za Montroeské straky, pak pracoval na oddělení kouzelnických her a sportů a Francois byla učitelka ve školce?"
"To by asi neměl být takový problém," pokrčila rameny a sledovala mě, jak jsem přešel k otevřené skříni, "zvlášť když děláš na oddělení bystrozorů. Kdo to je? A co jim chceš?" Na ramínku tam visela černá kožená bunda, značně obnošená, ale stále nositelná. Přejel jsem prsty po rukávu, sundal jsem ji z raminka a vytáhl ji na světlo.
"Bellini rodiče, měli by vědět pravdu. O Siriusovi, všichni by měli vědět pravdu," podíval jsem se na Ginny, která stále seděla na posteli a ukládala fotky zpět do krabice.
"Máš pravdu, to by měli," řekla, zavřela krabici a zvedla ji z postele. Oblékl jsem si kmotrovu bundu a Ginny souhlasně přikývla. Sáhl jsem nepřítomně do kapsy a něco nahmatal. Přešel jsem ke stolu a vysypal na něj obsah kapsy. Byl to Siriusův náhrdelník, písmeno S, které kdysi daroval Belle a zlatý snubní prsten. Zarazil jsem se, musel si je sundat, než odešel na ministerstvo, ale proč by to dělal? Nikdy je nesundaval. Že by věděl víc než my? Pravý důvod už se asi nikdy nedozvím. Schoval jsem všechno zase do kapsy a otočil se k Ginny. Vzal jsem si od ní krabici a políbil ji.
"Děkuju," věděla, že jsem tím mířil k naší konverzaci o Teddym. Usmála se a přikývla.
"Půjdeme?"
"Jo," přikývl jsem, krabici jsem si dal po paži a druhou rukou jí objal kolem pasu. Společně jsme vyšli z kmotrova pokoje a potichu se za námi zacvakly dveře.
----------------------------------------------------
Sesedl jsem z kmotrovy motorky, kterou se pan Weasley pokoušel opravit a s úspěchem mi ji před několika týdny vrátil. Stál jsem na klidném předměstí a sledoval průměrně velký dům přede mnou. Nebylo těžké je najít, po všech těch letech žili tam, kde před 19 lety. Vystoupal jsem po schodech, nadechl se a zaklepal na těžké dubové dveře. Zevnitř se ozval hlas a po nějaké chvíli se otevřely dveře. Stál v nich postarší pán, mohlo mu být kolem šedesáti. Byl mírně přikrčený a opíral se o hůl, vlasy měl bílé a upřeně se na mě dívaly šedé oči.
"Přejete si?" zeptal se skřípavým hlasem.
"Dobrý den. Jste Mike Scarrper? Ten co hrával za Montroeské straky?"
"To už je dávno chlapče, opravdu dávno," zadíval se mi zasněně kamsi přes rameno, pak sebou škubl, "jsem to já. O co jde?"
"Jsem Harry Potter, pane," natáhl jsem k němu ruku, zkoumavě si mě prohlédl a oči se mu rozšířily pochopením, "moje máma byla nejlepší přítelkyní vaší dcery."
"Ovšem, Harry Potter, měl jsem vás poznat. Ano, Lily, vaše matka byla velmi milé děvče. Bellu by zlomilo, kdyby věděla, co se stalo. Ano, nepřenesla by se před to," mumlal si spíš sám pro sebe, "holčička moje."
"Víte, částečně kvůli tomu tu jsem. Nejenže jsem synem Lily a Jamese, ale taky jsem Siriusův kmotřenec. A musím vám o vašem zeti říct něco velmi důležitého."
"My máme jen jednoho zetě," zavrčel nebezpečně.
"Rogera, jistě, ale nechte mě všechno vysvětlit a ještě dnes odpoledne bude moci být hrdý na oba své zetě." Dlouze si mě nedůvěřivě prohlížel. "Prosím."
"Dobře, pojďte dál," ustoupil a pokynul mi rukou do haly.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Anytt* Anytt* | Web | 27. august 2015 at 20:59 | React

Myslím, že si ten konec pojala hezky. Nikdo z nás neví, co bylo "potom". To, jak se Harry musel vyrovnat se ztrátou rodičů, ale i Siriuse, a jak na to připravil okolní svět i jeho nejbližší. Líbí se mi to :)

2 Rogue Rogue | Web | 31. august 2015 at 10:00 | React

Všechno do sebe zapadá a vše se vysvětluje...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
FANS