Epilog - In memoriam muži, kterého jste možná znali

1. september 2015 at 10:00 | ♥Asnazu♥ |  Moje tvorba
Tak a tohle je definitivní konec...doufám, že vám celkově povídka líbila a bavilo vás ji číst :)


Postarší muž mířil do práce, ve stejný čas, ve stejném kabátě a se stejnou aktovkou jako posledních třicet dva let. Stál na stejné zastávce londýnského metra a v nedaleké trafice si koupil noviny, tak jako to dělal pokaždé. Teď listoval stránkami a hledal něco, co by bylo zajímavé.
"Politické kecy," zamumlal, "na tom mám takhle po ránu náladu." Stránky o kulturním dění ve městě, opravě parku, krytého koupaliště a otevření nové školy přeskočil ani se u nich nezastavil. V rubrice čtenářských příspěvků zahlédl článek většího rozsahu, než bylo obvyklé, měl zvláštní název - In memoriam muži, kterého jste možná znali. Pokrčil rameny a nastoupil do právě přijíždějící soupravy, jestli bude mít o polední pauze čas, přečte si ho.


Toho samého dne se přibližně padesátce lidí záhadně objevili na pracovních stolech a ve schránkách noviny. To se stalo i Ianu Fitzovi, právníkovi, který se právě chystal znovu si projít případ, se kterým šel dnes k soudu. Přišel do své kanceláře a na tlustých deskách se spisem ležely noviny. Noviny četl málokdy, protože politických řečí měl plné zuby, stačilo to v rádiu, ještě si o tom číst, to tak. Dnes ho ale něco navádělo k tomu, aby noviny prolistoval. Sedl si za stůl a rychle plátek prolétl a zastavil se u rubriky se čtenářskými příspěvky, okamžitě ho zaujal tentýž článek jako postaršího muže na zastávce metra.
"In memoriam muži, kterého jste možná znali," přečetl si nahlas a dal se do čtení.
Jednou žil jeden muž, narodil se do špatné rodiny, v tom měl smůlu. Jeho rodina měla špatnou pověst, takovou, které se poctiví lidé bojí. On byl ale jiný, odmítal se chovat jako oni, nesnášel jejich životní styl, nenáviděl to jméno. A tenhle ten muž musel s tím jménem celý život bojovat. Nastoupil do školy a tam potkal dva lidi, kteří mu naprosto změnili život. Potkal chlapce, který se stal jeho nejlepším přítelem a bratrem a potkal také dívku - krásnou, hodnou, chytrou a bláznivou, jako byl on sám. Stali se dobrými přáteli a on se do ní zamiloval, ale myslel si, že takové úžasné bytosti není hoden. Té dívce bylo líto, že o ní nejeví zájem, byla do něj zamilovaná až po uši. Nakonec je ale osud svedl dohromady a začalo nejšťastnější období v jejich životě, které mělo být ale velmi krátké. Ruku v ruce dostudovali, vzali se a čekali rodinu, stejně na tom byl i jeho nejlepší přítel a jeho milá. Slíbil dokonce, že se stane kmotrem jejich dítěte. Vše se zdálo dokonalé, až na ty neustálé boje s jeho rodinou. Osud se rozhodl krutě zasáhnout do jejich přešťastných životů. Při jednom takovém boji jeho životní láska zahynula rukou jeho sestřenice. Nikdy se z toho nevzpamatoval a zanedlouho přišla další rána. Muž, o kterém se domníval, že je jejich přítelem, zradil jeho nejlepšího kamaráda a jeho ženu a oni zaplatili životem. Ze zrady a jejich smrti ale obvinili hrdinu našeho příběhu. Nedokázal prokázat svoji nevinu a strávil dvanáct let ve vězení za vraždu dvou přátel, za které by položil život. Když se mu podařilo utéct, začal pátrat po pravém viníkovi s úmyslem se pomstít. To se mu ale nepodařilo, protože zemřel dříve než on. Ironií je, že stejnou rukou a zbraní jako jeho milovaná žena. Posmrtnou útěchou mu může být to, že muž, který zradil jeho bratra i jeho samého za své činy zaplatil a žena, která byla jeho vrahem, skončila v pekle, kam patřila. Tenhle příběh není ničím výjimečný, snad jen tím smutným a tragickým koncem. Byl to příběh o muži, který byl chytrý, nadaný, spolehlivý, ale i ztřeštěný, občas nepředvídatelný a hlavně, který byl sám sebou až do úplného konce. Byl to ten nejúžasnější, nejlaskavější a nejvěrnější člověk, kterého jsem kdy potkal. Byl úžasným kmotrem, přítelem, zetěm, švagrem, strýcem a manželem a určitě by byl i skvělým otcem. Lidé se o jeho příběhu musí dozvědět a musí znát pravdu. Věnujme mu tichou vzpomínku a požádejme ho o odpuštění za naše pomýlení, protože to jsme mu dlužni. Ten muž se jmenoval Sirius Black.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Anytt* Anytt* | Web | 1. september 2015 at 11:23 | React

Skvělé zakončení :) Povídka byla skvělá, je mi líto, že už končí. Byl to silný příběh! :)

2 Rogue Rogue | Web | 1. september 2015 at 21:02 | React

Dochází mi slova a mám pocit, že se v každém komentáři opakuji, že jsem svoje vyjadřovací schopnosti už vyčerpala.
Byl to úžasný epilog a nádherná povídka, kterou jsem četla ráda a četla jsem ji s nadšením, prožívala její děj, tajil se mi dech, byla jsem šťastná i nešťastná společně s hrdinky. Napsala jsi skvělé dílo, děkuji ti za něj.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
FANS