1. kapitola - Překvapení

18. november 2015 at 20:41 | ♥Asnazu♥ |  Moje tvorba

Uprostřed stolu seděly tři studentky šestého ročníku. Zády k havraspárskému stolu seděla dívka v černé sukni, bílé košili a hábitu. Kolem krku měla uvázanou rudo-zlatou kravatu a na levé straně hábitu se skvěl odznak se zlatým lvem v tmavorudém poli. Byla vysoká, stejně jako její otec, a jako znamení, které odkazovalo na jeho rodinu, měla nos posetý pihami. Dlouhé, husté a mírně zvlněné blond vlasy, momentálně svázané do drdolu, zdědila po matce, stejně jako štíhlou postavu a vlídný pohled v očích schovaných za hustými řasami. Ty jediné nebyly dědictvím, ale hříčkou genetiky. Její otec má oči čokoládově hnědé, matka zase blankytně modré, ona se narodila s očima zelenýma jako první jarní tráva.


Právě dnes jí je sedmnáct let, podle kouzelnických měřítek je dospělá. Jeden by neřekl, že je to tak dávno, co skončila válka a přesto…dospívají děti nové doby. Už dávno si zvykla a smířila se s tím, že ji všichni znají jménem, že se za ní všichni otáčí. Částečně to bylo způsobeno tím, že je Weasleyová. Všichni znali to jméno, všichni věděli, že je neteř Rona Weasleyho. Ano, toho Rona Weasleyho, bystrozora, člena zlatého tria a hlavně nejlepšího přítele Harryho Pottera. Částečně její popularitu a zájem o ni způsobil její vzhled. Byla krásná po své matce, to bylo některým lidem na obtíž. Jen nejbližší přátelé však věděli pravdu o tom, odkud její krása pramení, že je díky své matce částečnou vílou.
Přestože měla mnoho nápadníků, jejímu srdci vévodil jen jeden jediný. Někdo, kdo by ji před lety ani ve snu nenapadl. První a nejstarší přítel, někteří by snad řekli, že je pojí sourozenecké pouto. To časem však přerostlo v silné přátelství a to v ještě silnější lásku. Mladík, který byl už jen svým původem zvláštní.
Naproti ní seděla drobná dívka s hnědými vlasy po ramena a čokoládovýma očima, nalévala si do misky mléko a očima zabloudila na druhý konec síně. Na lavici vedle kamarádek zrovna usedala blondýnka v sukni a černém svetru, v jehož véčkovém výstřihu zářila zeleno-stříbrná kravata. Když zachytila hnědovlásčin pohled, zářivě se usmála a zamávala ji. Hnědovláska pozdrav opětovala a pak se zamyslela, jak dlouho už na sebe neměly čas? Jak se těšila, až bude mít Caroline NKÚ za sebou.
"Daph!" houkla na ní dívka, která seděla vedle ní.
"Jo?" zavrtěla hlavou, jakoby se probudila z transu. "Co se děje?"
"Málem jsi to přelila, na co mys - " modrýma očima zabloudila ke zmijozelskému stolu a když pochopila, zarazila se, "jo, takhle. Tak to jo. Ale víš, že by si mohla slintat míň očividně," popíchla ji.
"Že to říkáš zrovna ty, Justin přišel," zadívala se kamarádce přes hlavu, "a zdá se, že byl běhat."
"Jde sem?" zeptala se a prohrábla si dlouhé červené vlasy s černými melíry, "jak vypadám?"
"Skvěle jako vždycky," potvrdila jí Victoire. To už k místu, kde dívky seděly, dorazil vysoký černovlasý kluk s batohem přes rameno a rudou kravatou v ruce a zdravil se s Lindsay.
"Daphne, máš už tu esej na formule?" ptala se blondýnka hnědovlásky, zatímco si mazala toust máslem.
"Už jsem začala," zamumlala Daphne s plnou pusou cereálií, polkla sousto a pokračovala, "ale nějak jsem se zasekla, vůbec nevím, co s tím." Lindsay vedle nich vázala svému příteli kravatu a snažila se ho přesvědčit, aby se to už konečně naučil sám.
"Můžeme to dneska spolu probrat, taky vůbec nevím," navrhla Victoire a zamávala na pozdrav o tři roky mladší zrzce a černovlásce, které se zrovna objevily ve dveřích a mířily k havraspárskému stolu.
"Ahoj, Vick," pozdravila ji černovláska, když procházely kolem. Měla tmavší pleť než zbytek Weasleyovic rodiny, nezdědila ani charakteristické pihy. Havraní vlasy, které zdědila po matce, měla spletené do copánků a v hnědých očích uličnický výraz svého otce. Za ní se vlekla druhá dívka, vstávání ji očividně nebylo po chuti. Dlouhé zrzavé vlasy měla zamotané do drdolu, ze kterého trčely tři tužky a kolem obličeje jí vlály uvolněné prameny. Květnové slunce zvýraznilo pihy, kterými měla posetý nos i tváře. Hnědé oči poukazovaly na touhu vrátit se do postele a dospat spánkový deficit. Modro-stříbrnou kravatu měla povolenou a nakřivo, košili si ani nenamáhala zastrčit do sukně a tašku za sebou skoro táhla po zemi.
"Ahoj, Roxanne," usmála se Victoire, "čau, ségra."
"Čau," zazívala zrzka a nepřítomně mávla na pozdrav. "Žádný hlubokomyslný rozhovory než se najím, Rox," bylo slyšet ještě varování, když usedly k vedlejšímu stolu a Dominique si k sobě přitáhla misku cereálií.
Victoire se zasmála a zabrala se do hovoru s Lindsay, která už teď byla zase sama, protože Justin se připojil ke svým kamarádům. Daphne hovor vůbec nesledovala, protože znovu hypnotizovala zmijozelský stůl. K nebelvírskému stolu přiběhla drobná hnědovlasá druhačka v mrzimorském svetru a zatahala blondýnku za košili.
"Vicky! Ahoj."
"Ahoj, Lucy, co se děje?" otočila se na svoji malou sestřenici.
"Naši tě pozdravujou," mávala na vysvětlenou dopisem.
"Díky," usmála se blondýnka, "taky je pozdravuj."
"Dobře," řekla a odběhla k vedlejšímu stolu za Roxanne a Dominique.
"Vicky, podívej," kývla Lindsay hlavou ke dveřím do vstupní síně, "to by si nevěřila, kdo tu je." Victoire se ohlédla a uviděla ve dveřích stát tři kluky. Jeden z nich byl její malý bratranec James, který zbožně koukal na někoho, koho neviděla. Druhý byl její o rok mladší bratranec Fred, kterého zrovna příchozí poplácával po zádech. Fred však zakrýval výhled. Když oba ustoupili stranou, konečně si mohla prohlédnout příchozího. Byl to vysoký kluk o něco starší než ona. Měl na sobě džíny, bílé tričko a černou koženou bundu. Konečky vlasů mu zářily svítivě modrou barvou.
"Teddy!" vypískla, vyskočila z lavice a rozběhla se k němu.
"Vicky!" zasmál se, když mu skočila do náruče a pevně ji objal.
"Co tady děláš?"
"Překvapení," postavil ji na zem a odhrnul jí pramen blond vlasů z obličeje. "Madame Hoochová šla kvůli zranění do předčasného důchodu. McGonagallová hledala dočasný záskok, někoho, kdo by mohl pískat poslední zápas, než začne hledat učitele nastálo. Sezóna mi už skončila a mám trochu volna. Tak jsem se přihlásil a nabídl, že bych mohl i těm, kdo hrají famfrpál ukázat nějaké triky."
"Paráda," zatleskala radostí, vzala ho za ruku a táhla ho ke stolu ke kamarádkám. "A jak dlouho zůstaneš?" Otočil si Victoire k sobě, omotal jí ruku kolem pasu a sklonil se k ní.
"McGonagallová potřebovala týden, já si ale vyprosil dva," odpověděl a opřel si čelo o to její. Zelené oči se jí ještě víc rozzářily.
"To je super."
"Já vím, všechno nejlepší k narozeninám, zlato," zašeptal a políbil ji. Odtrhli se od sebe, až když uslyšeli zakašlání. Podívali se tím směrem, se zvednutým obočím se na ně dívala zrzka s povolenou havraspárskou kravatou.
"Ahoj, Teddy."
"Ahoj, Dominique, Roxanne," usmál se na obě dívky a sedl si na místo vedle Vicky. "Ahoj Daphne, Lindsay," pozdravil hnědovlásku a černovlásku naproti němu.
"Ahoj Teddy," odpověděly a vrátily se ke svým snídaním. Než stačili dosnídat, přišly Teddyho ještě od mrzimorského stolu pozdravit Molly a Lucy.

"Tak Teddy, kdy máš svojí první famfrpálovou hodinu?" usmála se na mladíka Lindsay.
"Od desíti do oběda a potom ještě jednu kratší od půl třetí do půl čtvrtý. A co máte dneska za hodiny vy?"
"Nejdřív máme dvouhodinovku přeměňování, Daph má po obědě studium mudlů a my s Linds péči o kouzelný tvory," odpověděla blondýnka a pak se naklonila blíž a zašeptala, "Ale po obědě až do půl třetí mám volno," usmála se na něj. Přitáhl si ji blíž, koutkem oka viděl, jak se Daphne a Lindsay otočily k sobě a až příliš hlučně zapojily do rozhovoru o tom, zda je hezčí Chris Hemsworth či Chris Evans. Daphne si prosazovala Thora, Lindsay Captaina Americu. Omotal Vicky ruku kolem pasu a druhou rukou jí zastrčil pramen vlasů za ucho. Prsty jeho ruky pak zůstaly propletené v jejích vlasech.
"Už se těším, říkal jsem si, kdy ti budu moct předat další část tvýho narozeninovýho dárku," pošeptal jí potichu do ucha a usmál se, když si dívka nepřítomně olízla rty. Těkala očima mezi jeho rty a safírově modrýma očima. S úsměvem se k ní naklonil a políbil ji. Konečky vlasů se mu přebarvily na blond. Dokázal svůj dar ovládat, ale někdy některé emoce ovládaly jeho. Při vzteku se mu vlasy samovolně barvily do ruda, ve chvílích, které trávil s Victoire zase do blond. Barva očí většinu času zůstávala na safírově modré, kterou měla jeho matka.
"Ehm, ehm," ozvalo se nad nimi. Mladý pár ale osobu nevnímal, odtrhli se od sebe, až když je oba pod stolem pořádně nakoply Lindsay s Daphne. Nechápavě se po dívkách podívaly a ty kývly hlavou směrem k nim, dívaly se na někoho za jejich zády. Otočili hlavu a uviděli profesorku McGonagallovou, ředitelku školy a bývalou ředitelku nebelvírské koleje. Victorie zrudla a potichu zamumlala pozdrav. Teddy se zatvářil provinile a konečky vlasů se mu přebarvily do zrzava, takže měly téměř stejnou barvu jako vlasy Dominique. McGonagallové se v očích zračilo pobavení a cukaly jí koutky.
"Pane Lupine, ráda bych s vámi ještě něco probrala, připojíte se ke mně na cestě do mé pracovny?"
"Jistě, paní profesorko," zvedl se rychle.
"Slečno Weasleyová, doufám, že přítomnost pana Lupina nijak neovlivní vaše studijní výsledky."
"Ne, ovšem, že ne, paní profesorko," vykoktala ze sebe. Lindsay a Daphne se tiše chichotaly.
"To platí i o vás, slečno Petersonová a slečno Chandersová. Ručíte mi za ni."
"Jistě, paní profesorko," vysoukaly ze sebe dívky.
"Tak, pane Lupine, můžeme jít?"
"Ano," otočil se ještě k Victoire a políbil ji na čelo, "uvidíme se na obědě." Pak profesorce v patách opustil síň.
"Husy," ulevila si Vicky, když se kamarádky začaly zase smát a hodila po nich cereálie z nejbližší misky, "to jste nás nemohly varovat?"
"My se snažily," ohradila se Lindsay.
"Ale jaksi jste byli zaneprázdněni," přidala se Daphne.
"To mám kamarádky," postěžovala si blondýnka, "co jsem komu udělala, že jsem si to zasloužila. Mimochodem Robert Downey Junior."
"Cože?" vyhrkly obě dívky zmateně.

"Vaše debata - Thor versus Captain America? Říkám Iron Man."
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Anytt* Anytt* | Web | 18. november 2015 at 20:57 | React

Tak jo :D Trochu jsem se ztrácela, protože je tam obrovské množství nových postav - zejména těch holčičích. Měla jsem docela chuť udělat si pavouka vztahů, ale nakonec jsem odolala :D
Líbí se mi, jak jsi popsala, jak se v Bradavicích rozrostla Weasleyovic rodinka :) Hodně mě to pobavilo :D
Jinak se to zatím vyvíjí hezky :) jenom doufám, že až se Vicky dostane do minulosti, tak se nezamiluje do Remuse :D

2 Rogue Rogue | Web | 25. november 2015 at 17:47 | React

Tolik postav, tolik postav! Honem jsem přemýšlela, kdo je s kým v jakém vztahu a co a jak - těžké vzpomínání!
Obdivuju dobu, do které ses pustila. Jsem zvědavá na vývoj.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
FANS