3. kapitola - Špatné dveře

15. december 2015 at 18:01 | ♥Asnazu♥ |  Moje tvorba
Bradavický hrad se halil do poklidné tmy, hodiny ve společenských místnostech a vstupní a Velké síni právě odbíjely půlnoc. Po chodbě ve třetím patře v jižní části hradu potichu procházeli chlapec s dívkou a vraceli se od nebelvírské místnosti. Vysoká blondýnka v černých legínách a červeném nebelvírském svetru se tiskla k o hlavu vyššímu chlapci s modrými konečky vlasů v tmavomodrých džínsách a zářivě modrém ručně pleteném svetru s černým písmenem T na hrudi. Na konci chodby se objevilo mihotavé světlo. Pár se zarazil.
"Filch," vydechla vyděšeně blondýnka a vykulila zelené oči, "co budeme - "
"Klid, Vick, nech to na mě," rozhlédl se kolem, "schovej se tady a ani slovo," strčil ji za nejbližší závěs, který zakrýval zkratku vedoucí do čtvrtého patra a přiložil si prst na rty. Pak vyrazil chodbou směrem ke světlu.


Jak se světlo přibližovalo, objevil se v mdlé záři lampy starý školník o holi, s uštvaným a nerudným výrazem ve tváři a chlupatou koulí plnou blech u nohou. Když zahlédl, že není na chodbě sám, rozšířily se mu oči nadšením. Tak dlouho už nikoho nechytil toulat se v noci po chodbách. Ti spratci se naučili se mu vyhýbat.
"Ty tam!" křikl a jeho skřípavý hlas se nesl tmavou a tichou chodbou, "stůj! Co tady děláš? Je po večerce, už máš být dávno v posteli!"
"Vy očividně nevíte, kdo jsem, že?" opáčil klidně Teddy.
"Je mi to úplně fuk! I kdyby si byl syn královny, večerka je v devět!"
"Pane Filchi, jsem Teddy Lupin. Své studium na této instituci jsem ukončil před dvěma lety. Jsem tu pouze na žádost profesorky McGonagallové. Tudíž jsem dočasným členem učitelského sboru. To mi myslím dává oprávnění chodit si, kam chci, kdy chci a jak chci. Doufám, že teď už si rozumíme."
"Ovšem," zaskřípal zuby školník a vztekem mu na čele pulzovala žíla a barvy v obličeji se mu měnily rychleji než na semaforu.
"Skvěle. Myslím, že byste se měl jít podívat do Pamětní síně. Měl jsem pocit, že tam Protiva používá plakety za služby škole jako létajících talířů. Na shledanou a přeji dobrou noc," pokývl ještě a prošel kolem školníka, který byl vzteky bez sebe. Školník se zastavil přímo před závěsem, kde blondýnka přemáhala smích, tiskla si ruku k ústům a opatrně vyhlížela mezerou mezi závěsem a zdí. Sklonil hlavu se své kočce a postěžoval si:
"Slyšela jste to paní Norrisová? To je hulvát," mumlal, a když kočka souhlasně zamňoukala, společně zmizeli za rohem. Když jeho kroky odezněly v dálce, vyklouzla Vicky zpoza závěsu a rozeběhla se chodbou. Na jejím konci vběhla Teddymu přímo do náruče.
"Kdyby si jen tak viděl ten jeho výraz," zalykala se tichým smíchem, "ten byl k nezaplacení."
"Mě stačilo, jak mu nabíhala ta žíla," zasmál se Teddy, objal Vicky kolem pasu a zamířili ke vchodu do nebelvírské věže. Za krátkou dobu stáli před obrazem Buclaté dámy a budili ji. Tato akce se z její strany nesetkala s velkým úspěchem.
"Pane Lupine, slečno Weasleyová! Co tady děláte? Jak je možné, že nejste na koleji?"
"Chtěli jsme spolu strávit trochu času," namítl Teddy.
"Nevěšte mi bulíky na nos pane Lupine. Moc dobře si vzpomínám, co prováděli vaši rodiče. Tedy jen vaši otcové. Váš otec, slečno, také často trávil čas se slečnou Taylorovou, ve chvílích, kdy měl být na koleji. A váš otec, pane Lupine, ani nemluvit," mávla rukou.
"Chcete říct, že tatík běhal za ženskejma?" zeptal se se zvednutým obočím chlapec.
"Jistěže ne, ale on, pan Potter, Black a pan Pettigrew byli také neustále venku z postelí a vymýšleli nějaké skopičiny."
"Ale neřeknete to na nás, že ne?" zeptal se a zadíval se na ženu na obraze se štěněčíma očima.
"Ovšem, že ne. Neříkám nic, co není smrtelně důležité."

******************************************

Vysoká blondýnka v černé pouzdrové sukni a volném zeleném tričku s rukávy a černobílým potiskem zobrazující Times Square oběhla roh chodby a zastavila se vedle starého vyšívaného gobelínu, který zobrazoval Salemské procesy. Opřela se o zeď a dívala směrem, ze kterého přiběhla. Za pár okamžiků se na konci chodby objevil vysoký hnědovlasý chlapec s modrými konečky vlasů v tmavě modrých džínách, šedé henley košili a černé kožené bundě a díval se přes rameno.
"Povedlo se ti ho zbavit?"
"Jo, jsem super," uchechtl se Teddy, postavil se před Vicky a opřel se rukama o kamennou stěnu a uvěznil ji tak mezi nimi.
"Co jsi mu slíbil?"
"Že mu zítra ukážu něco z famfrpálu a deset galeonů." Vicky se rozesmála. "Ten kluk fakt umí obchodovat, kde se to naučil? Od Harryho asi ne."
"Sázela bych na strejdu George, ten měl vždycky cit pro obchod."
"Hmm, na tom nesejde, Jamese jsme se zbavili a teď…"
"A teď co?" Teddy se k dívce naklonil a políbil ji. Přitiskl Vicky ke zdi a pravou ruku jí omotal kolem pasu. Dívka si ho přitáhla blíž za límec kožené bundy.
"No tohle, to je skandál. To za mých časů neexistovalo! A vůbec, děvče, co to máš na sobě?" rozezněl se prázdnou chodbou silný ženský hlas. Pár se od sebe neochotně odtrhl.
"To se teď nosí, víte?" odvětila Vicky směrem k obrazu na protější stěně, který zobrazoval starou plnoštíhlou ženu v přezdobených barokních šatech v rozkvetlé zahradě, kolem které pobíhali dva zakrslí bílí chlupatí psíci.
"No to je hrůza! Katastrofa! To ten svět dopadl!" zalomila rukama.
"Neposlouchej tu starou rašpli, zlato. Jsi sexy," zašeptal Teddy a políbil Vicky na krk.
"Co si to řekl, hochu?!"
"Řekl stará rašple," řekl s klidem jeden z mužů z vedlejšího obrazu a druhý souhlasně přikývl, "A trefil si se do černého, mladíku," pozvedl svoji sklenici a připil Teddymu na důkaz uznání.
"Co si to dovolujete?!"
"Má pravdu, vždyť si pamatujete, když Římani stavěli Limes Romanus."
"Ohhh," nadechla se a vyvalila oči tolik, až se zdálo, že jí vypadnou, "co si to dovolujete Roderiku! Jak to se mnou mluvíte!"
"Vypadneme? Přece nebudeme poslouchat, jak se tu hádají," zamumlal Teddy Vicky do vlasů a ona přikývla. Vzala ho za ruku, odkryla závěs a vtáhla ho do skryté chodby za ním. Gobelín ztěžka dopadl na zem a utlumil hádku zvenčí. Pár se okamžitě vrátil k předchozí přerušené činnosti. Vicky měl levou ruku propletenou v Teddyho vlasech a pravou rukou mu vklouzla pod tričko. Teddy přejížděl Vicky rukama po zadku a stehnech. Odhrnul jí vlasy na stranu a začal jí líbat na krku.
"Teddy," vydechla a pravou rukou mu zajela do zadní kapsy džínsů.
"Mmhh," zamumlal a pak jí zašeptal do ucha, "chyběla jsi mi."
"Ty mě taky," vzala jeho obličej do dlaní a políbila ho, "pojď, přesuneme to někam, kde je větší pohodlí," vzala ho za ruku a vedla k obloukovým dveřím na vpravo.
"Jen se ujistím, že nás James nesledoval," letmo jí políbil na rty, "jsem ti v patách. Nezačínej beze mne." Vicky se usmála a vzala za kliku. Otevřela dveře a vstoupila do známé místnosti, náhle ji však oslepilo bílé světlo.
Zakryla si oči, i přesto však viděla, jak se kolem ní míhají záblesky všech barev. Slyšela, jak kolem ní sviští vzduch. K její uším doléhaly tóny, které dohromady nedávaly smysl. Najednou bylo ticho, všechno se uklidnilo, jen to bílé světlo tu stále bylo. Zdálo se jí, jako by visela někde v prázdnu, žádné zvuky, jen bílo a naprosté ticho. Přesto jí to neděsilo, i když by mělo. To ticho bylo teplé, vřelé, uklidňující. Nevěděla, jak dlouho to trvalo, možná dny, hodiny, možná jen pár vteřin.
Pomalu si začínala uvědomovat, že opět slyší. Vzdálené zvuky jakoby utlumené zavřenými dveřmi. Zpěv ptáků, lehký vítr, hovor lidí, které neviděla. I to bílé světlo začalo slábnout, nahradilo ho jiné, mnohem přirozenější. Zastínila si rukou oči před sluneční svitem.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Anytt* Anytt* | Web | 16. december 2015 at 20:36 | React

Hezké :) jejich vztah se mi líbí :) akorát se teď maličko zkomplikuje :D

2 Rogue Rogue | Web | 19. january 2016 at 23:16 | React

KONEČNĚ jsem se dostala ke čtení (ach ta prokrastinace ve zkouškovém období :D ).
Líbil se mi ten rozhovor obrazů - ať už mezi sebou nebo s Teddym a Vicky. Ty máš tak neotřelé nápady!
Hádám, že závěr kapitoly symbolizoval přesun Vicky do minulosti? ???

3 Sof Sof | Web | 20. january 2016 at 16:33 | React

To je pěkná povídka :-) Teším se na pokračování :-D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
FANS