6. kapitola - Sázka 2/2

20. april 2016 at 10:00 | ♥Asnazu♥ |  Moje tvorba

Vicky se probudila, dřív než by se jí líbilo. Za okamžik jí došlo, že s ní někdo třásl. Otočila hlavu a proti světlu zahlédla záblesk dlouhých červených vlasů.
"Jdi pryč, Linds," zavrčela a přetáhla si deku přes hlavu. Měla tak zvláštní sen. Zdálo se jí, že se přenesla do minulosti a mluvila s Teddyho tátou a s rodiči a kmotrem strýčka Harryho. Mrzelo jí, že se probudila, byl to celkem pěkný sen … a hlavně chtěla vědět, jak dopadla ta sázka.
"Victoire, musíš vstávat," rusovláska znovu zatáhla za peřinu, "přijdeš pozdě."
"Já ji vzbudím," ozval se jiný a hlas a Vicky zamžourala do světla, zahlédla černé vlasy.


"Ne, Daph, už vstávám," zamumlala rychle a vymotala se z peřiny, "vidíš, už jsem vzhůru - oh," když se rozhlédla kolem, zarazila se. U postele stála Lily a zkoumavě se na ní dívala zelenými očima, Mary měla nakročeno k posteli, Dorcas se skláněla nad svým nočním stolkem a Marlene seděla v tureckém sedu na posteli a pletla si cop. Takže to nebyl sen.
"Oh, ahoj."
"Ahoj," usmála se Lily, "kdo jsou Linds a Daph?"
"Lindsay a Daphne jsou moje kamarádky, vždycky mě ráno musely tahat z postele."
"Aha," přikývla rusovláska, "no za chvíli půjdeme na snídani, můžeme na tebe počkat, jestli chceš."
"To by bylo fajn, díky. Za chvíli budu hotová," řekla a odběhla se do koupelny učesat.

Čím víc se dívky blížily ke vstupní síni, tím více stoupal i hluk, který se linul z chodby před nimi. Podvědomě jim to přišlo zvláštní, ne že by snad v Bradavicích někdy bylo ticho, obzvlášť po ránu ve vstupní síní a ve Velké síni, ale tohle bylo moc hluku i na Bradavice. Když vyšly z chodby a ocitli se na vrcholku velké schodiště, okamžitě pochopily původ hluku. Tam kde ještě včera večer bylo kamenné schodiště, se dnes skvěla skluzavka z hladkého šedého kamene. Vstupní hala pod schodištěm byla plná barevných míčků. Ze záplavy míčků se jako z vody vynořila asi třináctiletá hnědovlasá dívka v havraspárském hábitu a se smíchem se připojila ke kamarádkám stojícím opodál. Skupinka páťáků z Nebelvíru a Mrzimoru sváděla na okraji balónkového pole nelítostnou přestřelku. Vysoký černovlasý sedmák se zmijozelským hadem na hrudi stál pod skluzavkou a přesvědčoval blondýnku se zeleno-stříbrnou kravatou, která stála nahoře na skluzavce, aby se sklouzla, že ji chytí. Nahoře nad skluzavkou končilo provizorní točité schodiště, po kterém jeden za druhým vybíhali studenti, kteří se chtěli sklouznout. U paty provizorního schodiště, na kterém visel Sirius a nadšeně nabádal spolužáky ke sklouznutí, stála skupinka sedmaček ze všech kolejí, něco si špitaly a házely po mladém Blackovi významné pohledy. James stál na zábradlí bývalého schodiště a Siriusovi přizvukoval.
"Páni!" vydechla Marlene s úžasem, "tak tentokrát se překonali." Najednou se vedle překvapených děvčat, které si ještě nestihly zvednout čelisti z podlahy, objevil vysoký blonďák s nebelvírským lvem na prsou.
"Ahoj, holky, Lene, pojď," vzal Marlene za ruku a sklouzl se s ní ze skluzavky. Marlene zavýskla, když se sklouzla po hladkém kameni a se smíchem se vynořila z moře míčků. Chlapec jí políbil na tvář a odběhl.
"Holky, pojďte! Je to super!" volala na ně blondýnka ze zdola. Mary a Dorcas se nenechaly dlouho přemlouvat a jedna po druhé se sklouzly dolů. Vicky zůstala stát nahoře s Lily.
"Jdeš taky, Lily?" otočila se blondýnka na rusovlásku.
"Já …" zelenýma očima zabrousila ke skluzavce, "já nevím. Jsem na to už moc stará."
"Nikdy nejsi stará na to, aby ses mohla bavit."
"Ale … to se přece nehodí, nemůžeme je v tom podporovat …"
"Zastav," přerušila ji Victoire, "nadechni se a prozraď mi jednu věc. Kdy jsi naposledy udělala něco bez přemýšlení? Spontánně? Prostě jen protože jsi chtěla a mohla?"
"Ehm - já," Lily svraštila čelo, "já nevím, asi … tam před pěti lety?" pípla.
"Když si to nepamatuješ, je na čase to změnit. Chceš se sklouznout?"
"A víš, že docela ano?" Vicky se usmála a nabídla Lily ruku.
"Společně?" zeptala se blondýnka, Lily se nadechla a přijmula nabízenou ruku.
"Společně." Za pár okamžiků už se dívky vynořily z barevných míčků. Když si na ně Vicky sáhla, zjistila, že nejsou z plastu ani z gumy, ten materiál byl velmi měkký a příjemný, připomínal spíš molitan. Lily už stála na nohách a natáhla ruku k blondýnce, která stále dřepěla v míčkách a koukala jí jen hlava.
"Potter, Black, Lupin!" roznesl se síní hlas profesorky McGonagallové, který okamžitě umlčel veškerý hovor a smích. Vedle profesorky se vynořil zmatený Remus.
"Co se - Ale ne," zaúpěl, když se rozhlédl kolem "v tomhle já vážně nejedu."
"To je pravda, profesorko, Remus je v tom úplně nevině," usmál se na ni zářivým úsměvem James a vystřihl na zábradlí úklonu.
"Pane Pottere," profesorka na okamžik zavřela oči a nadechla se, "okamžitě slezte z toho zábradlí, než spadnete." James seskočil ze zábradlí, profesorka se rozhlédla kolem a hledala druhého Pobertu.
"Kde je pan Black?" James se jen ušklíbl a ukázal dolů přes zábradlí. Profesorka McGonagallová se vyklonila přes zábradlí a zahlédla, že na provizorním schodišti za jednu ruku visí mladý Black.
"Pane Blacku, přeskočil jste snad evoluční vývoj? Nebo jste k němu nikdy nedošel?"
"Co tím myslíte, paní profesorko?"
"Myslím tím to, že se tu houpete na zábradlí jako opice. Okamžitě slezte dolů, než si srazíte vaz."
"Jistě," řekl Sirius a seskočil ze schodiště, aby po něm mohl vystoupat nahoru, "děkuji vám, že jste mi pomohla přijít na to, komu se to Bellatrix tolik podobá, já věděl, že na to jednou přijdu. Ovšem pro toho chudáka opici by to byla velká urážka."
Většina přihlížejících se potichu zasmála.
"Nechte si ty vtipy, pane Blacku a pojďte se mnou."

Celou situaci sledovala z moře míčků skupinka dívek.
"Půjč mi prosím ten míček," řekla najednou Lily.
"Cože?" zeptala se Marlene zmateně.
"Půjč mi ten míček," zopakovala rusovláska a natáhla pravou ruku, blondýnka s nechápavým výrazem vložila do její dlaně zelený míček.
"Co chceš - " Marlene však nedostala šanci otázku dokončit. Lily se otočila a Vicky, Mary, Dorcas i Marlene ji se zájmem pozorovaly.
"Pottere!" zavolala Lily. Černovlasý chlapec, který stál na vrcholku bývalého schodiště, se otočil zády k profesorce McGonagallové, Siriusovi i Remusovi. Lily po něm hodila míčkem a on ho bez váhání chytil. Chytačský reflex se hodil.
"Hádej co?!"
"Co?" James se zmateně zadíval na míček.
"Ano," odpověděla Lily prostě. Za okamžik v Jamesových očích blesklo pochopení a usmál se.
"Musíš to říct, Evansová," uchechtl se.
"Ano, vyhrál jsi," usmála se na něj Lily a otočila se zpět ke kamarádkám, které se na ni dívaly s vykulenýma očima. Když Lily vešla do Velké síně a její kamarádky ji následovaly, Sirius uznale zapískal.
"Zabodoval jsi, Dvanácteráku," mladý Black poplácal svého kamaráda po rameni, "nikdy mě nenapadlo, že se toho dožiju."
"Mě taky ne." Oba chlapci se otočili ke své profesorce se šokovanými výrazy, dokonce i Remus vykulil oči. "Proč se tváříte tak překvapeně, pane Pottere? Vypadám snad, že jsem slepá nebo hluchá? Pánové následujte mě do mého kabinetu."

"Lily? Co to bylo?" zeptala se Marlene, když si sedly ke stolu.
"Co myslíš?"
"No, tamto," ukázala směrem ke vstupní síni, "flirtovala jsi s ním."
"Ne, neflirtovala," odmítla Lily.
"Ale ano," přikývla Dorcas, když se natáhla pro mísu s ovocem.
"Ale ne. Vždyť já ani nevím, jak se to dělá," založila si Lily ruce na prsou.
"Zlato, jsi moje nejlepší kamarádka, ovšemže víš, jak flirtovat," usmála se na ní Marlene a pak Vicky vysvětlila, "dělám to pořád."
"Ale já jsem to nikdy nedělala."
"Ale byla jsi dobrá," řekla Mary, "a byl to přesně tvůj styl."
"Vážně?" Lily byla v obličeji stejně rudá jako její vlasy.
"Ano, bylo to jednoduché, elegantní, zcela nevulgární. Byla jsi to ty," potvrdila Marlene. Lily si schovala obličej do dlaní.
"Co si o mě teď bude myslet?" zamumlala.
"Že se ti líbí," podotkla Vicky, jako by to byla zcela zjevné.
"Ale mě se nelíbí," Lily se vrátila do obranného módu, "Nelíbí se mi. Je moc hlasitý a je arogantní a neslušný a nedospělý. A je arogantní … "
"To už jsi říkala," přikývla Marlene s úsměvem.
"No a není? Jeho ego je obří."
"Neříkám, že není, i když oproti Blackovi je nic. U toho se bojím, že se s tím svým egem za chvíli nevejde do dveří."
"Já … končím tuhle diskusi. Potter se mi nelíbí, konec diskuse. Dobrou chuť," řekla rusovláska rázně a začala si agresivně mazat toust máslem. "Nechápu, co mě to popadlo," zamumlala si pro sebe.
"Já ano," zašeptala Marlene Vicky, která seděla vedle ní. "Naše sladká Lily má slabost pro špatné kluky."
"Já bych spíš řekla, že má slabost pro chytré kluky se špatným přístupem," specifikovala Vicky.

"Máš recht," zasmála se potichu Marlene, aby ji Lily neslyšela. Ta byla ale stejně natolik ponořená do vlastních myšlenek, že by neslyšela ani výstřel z děla.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Anytt* Anytt* | Web | 20. april 2016 at 20:14 | React

Dobrý :D Pobertové opět nezklamali :D Taky bych se sklouzla :D

2 Rogue Rogue | Web | 2. may 2016 at 22:25 | React

Evoluční vývoj mě opravdu odrovnal :D
Kéž by takový "bazén" byl i na naší škole, příchod do ní by byl hned zábavnější.
Lily ovšem také zaválela!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
FANS