8. kapitola – Jsme tím, kým jsme

22. may 2017 at 19:20 | ♥Asnazu♥ |  Moje tvorba

"Jsi v tom tak dobrá. Jak to děláš?" zavrčel James s hlavou zabořenou ve velké knize, která utišila jeho námitky.
"Lektvary nejsou tak těžké. Potřebuješ jen vůli se učit a trpělivost," pokrčila Lily rameny, aniž by zvedla hlavu od knihy.
"To je ten problém, nemám trpělivost," povzdechl si James.
"To bych netvrdila," pípla rusovláska tiše, "na rande mě zveš pravidelně už několik let. Neříkala bych tomu nedostatek trpělivosti."
"Ty za to ale stojíš."
"Cože?" Lily zvedla hlavu a její zelené oči se zadívaly do jeho oříškových.
"Ty za to stojíš. A ten, kdo to nevidí je hlupák," odpověděl potichu James. To Lily na tváři vykouzlilo nepatrný úsměv a její pihami poseté tváře zčervenaly. Pro nebelvírského kapitána to byl ten nejkouzelnější okamžik, který zažil. Přiměl Lily Evansovou, aby se usmála.


"Ty jsi mnohem lepší v Obraně. Neumím kolem sebe jen tak vrhat kouzla," snažila se změnit téma.
"Na to moc nepotřebuješ, jen lehkomyslné chování, kterého mám na rozdávání," zasmál se James, "ne vážně. Obrana je jen o trénování, improvizaci a trénování. A nesmíš se bát použít kouzla, která znáš."
"Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlela," přiznala rusovláska a nervózně převracela v rukou tužku.
"Budu s tebou trénovat, jestli chceš," nabídl jí nesměle.
"Vážně?" zelené oči se jí rozšířily překvapením, ale pak rychle zavrtěla hlavou, "ne, to není dobrý nápad."
"Mám nápad. Ty jsi génius před Lektvary a já jsem k politování. Já zase umím Obranu a ty potřebuješ pomoc. Tak co kdyby si ty mě doučovala v lektvarech a já s tebou trénoval? Co říkáš?" Lily si založila ruce na prsou a přemýšlela.
"Jen studium?" zeptala se podezíravě.
"Jen studium," James přikývl s úsměvem, "máme dohodu?" natáhl k ní ruku. Lily se nervózně podívala kolem a kousla se do spodního rtu.
"Platí," přijala jeho nabízenou ruku.

Vicky a Sirius leželi vedle sebe pod velkým stromem nedaleko jezera. Blondýnka si užívala hřejivých slunečních paprsků, tmavovlasý chlapec vedle ní ležel se zavřenýma očima a rukama za hlavou.
"Sirie?" prolomila ticho.
"Hmm?" zamumlal mladý Black, aniž by otevřel oči.
"Můžu se tě na něco zeptat?"
"Jasně."
"Vím, že to není moje věc, takže pokud nechceš odpovědět, tak mi prostě řekni, ať si dám pohov, jo?" Posadila se a zadívala se na chlapce vedle sebe.
"Dobře, jen do toho."
"Jen jsem byla zvědavá, jestli … "
"Jestli co?" zeptal se, když nedokončila větu.
"Jsi bisexuál?" Siriusovo tělo na okamžik ztuhlo, ale pak se zase uvolnil. Otevřel oči a posadil se. Vicky zadržela dech a jen doufala, že na ní nebude křičet. Jeho bouřkové modré oči se zadívaly do jejích zelených, jakoby se v nich snažil něco najít. Ať to bylo cokoli, našel to.
"Jsem. Nikdy jsem nad tím takhle uvažoval, ale asi jsem," přikývl a usmál se, "jak to víš?"
"Dívám se kolem sebe," pokrčila rameny, "všimla jsem si, jak se díváš na některé kluky a jak se dívají oni na tebe."
"To jsem tak očividný?" zeptal se překvapeně. V jeho tónu byl náznak strachu.
"Ne, nemyslím si, že by si toho někdo všiml. Já jen vím, co mám hledat. Koneckonců jedna moje nejlepší kamarádka je bisexuálka a jeden můj strýc taky. Moje sestra je lesbička a myslím, že jeden můj bratránek je gay, i když je ještě příliš malý na to, aby si to uvědomil."
"A tvojí rodině to nevadí?" vypadal opravdu překvapeně.
"Jistěže ne. Nemůžeš to změnit, narodíš se tak. Pocházím z místa, kde se lidé s různou sexualitou nemusí skrývat. Není to ideální a pořád je spousta věci, kterých se teprve musí dosáhnout, ale je to lepší."
"Kolik je tvému strýci?"
"Strejda Charlie má pětačtyřicet, myslím. Když byl ve škole, byl jedním z těch oblíbených, kapitán famfrpálového týmu. Holky ho milovaly a on miloval je. Vlastně byl tak trochu jako ty," usmála se na mladého Blacka. "Když dostudoval, odjel do Rumunska do dračí kolonie studovat draky. Když se po roce vrátil na návštěvu, jeho přítelkyně na něj už nečekala. Po pár vztazích si uvědomil, že si buď bude muset najít někoho, pro koho je práce na prvním místě nebo zůstane sám. A roky žil jenom pro draky. Pak, asi před deseti lety, přijeli noví kolegové. Byl mezi nimi i o deset let mladší, pohledný Španěl jménem Lito. Stali se z nich přátelé, sdíleli spolu vášeň pro draky. A jednou v noci, po dalším blízkém setkání se smrtí, napumpovaní adrenalinem se políbili. Tu noc si strejda Charlie uvědomil, že se mu nelíbí jen dívky."
"Jsou pořád spolu?" zeptal se Sirius zvědavě.
"Ano. Léta si moji prarodiče mysleli, že byl ženatý se svou prací. Netušili však, že téměř deset let sdílí svou chatu a postel s Litem," řekla s ďábelským úsměvem.
"Rád bych ho poznal."
"Líbil by ses mu," usmála se. "Jaké to je? Být s mužem myslím?" zeptala se po krátké pauze.
"Ty to nevíš? Myslel jsem, že máš přítele. Copak se o tebe nestará?" ušklíbl se.
"Hej," Vicky ho praštila do ramene, "stará se o mě velmi dobře, děkuji za optání. Myslím, jaké je to pro muže být s mužem?" převalila se na břicho, položila si hlavu na spojené ruce a zadívala se na Siriuse.
"Já … nevím, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Mám rád holky. Miluju ženské tělo, jemné křivky, prsa, dlouhé vlasy. Miluju ty zvuky, které z nich dokážu dostat, ale občas," lehl si zpět na záda a zavřel oči, "občas toužím po něčem jiném. Po pevných svalech … občas je právě teď, právě tady, rychle a tvrdě to, co potřebuju. S klukem se asi můžu víc uvolnit, nemusím se bát, že otěhotní nebo, že mu ublížím. Je to víc o potřebě, víc pudové, víc … já nevím … zvířecí. Cítím se … "
"Volný?" nabídla Vicky.
"Ano," otevřel oči a podíval se na blondýnku vedle sebe, "to je to správné slovo. Cítím se volný, alespoň na chvíli."
"A s kým se cítíš volný, smím-li se zeptat?"
"Znáš Roberta Sanderse? Chodí do Havraspáru, máme spolu Přeměňování …"
"Děláš si ze mě srandu?" Vicky vyjekla a chytila ho za ruku, "ten řecký bůh? To si ze mě jenom střílíš, že jo?"
"Nestřílím, přísahám. Každý týden se scházíme, abychom upustili trochu páry," mrkl na ni. "Ne, že by to bylo to jediné, co upustíme," zasmál se vlastnímu špatnému vtipu.

Pod bezmračným blankytně modrým nebem ve Velké síni seděli u nebelvírského stolu hnědovlasý chlapec a blonďatá dívka a skláněli se nad hustě popsaným pergamenem, jehož konec visel přes protilehlý okraj stolu. Kolem měli rozložené tři tlusté knihy a papíry s vlastními poznámkami. Zanedlouho se k nim připojila drobná dívka, která měla rudé vlasy spletené do copu a v rukou nesla další knihy.
"Omlouvám se, že jdu pozdě, ve společence se poprali druháci," dodala na vysvětlenou.
"V pohodě, Lils, zrovna jsme začali," usmála se na ni blondýnka, "s Remem jsme se shodli, že teoretickou část máme rozpracovanou dobře, stačí to jen sepsat a dodat tomu nějaké to okecávání," řekla Vicky.
"Takže nám chybí jen ten experiment a napsat praktickou část. To bychom mohli zkusit dneska, co říkáte?"
"To by šlo. Domluvíme se s Křiklanem, aby nás pustil do učebny. Budete mít čas kolem šesté?" zajímal se Remus.
"Jak se mají Křiklanovi oblíbenci? Pořád děláte na tom projektu?" ozval se nad nimi Siriusův hlas.
"Ahoj, Siriusi," pozdravila ho Victoire, "děláme. Vy už to máte hotový?"
"Pamela říkala, že přepíše a z větší části udělá teoretickou část a experiment mileráda přenechá mě a Dvanáctrákovi. A hele, my o vlku …" Lily se nepatrně napřímila, jak čekala další Jamesův pokus o pozvání na rande.
"Čau Reme, Vicky," začal brýlatý chlapec a poté se otočil k druhé dívce, "ahoj, Lily," pípnul téměř neznatelně.
"Nazdar Pottre," opáčila automaticky chladným hlasem. Když si uvědomila, co řekl, zarazila se, "totiž ahoj Jamesi," zamumlala a tváře jí zaplály barvou téměř stejnou, jakou měly její vlasy.
"Jak jde škola?" zeptal se nesebevědomně a sedl si vedle ní, zatímco ostatní pokračovali v konverzaci.
"Cože?" vyvalila na něj užasle zelené oči.
"Ptal jsem se, jak ti jde škola," zamumlal. Dívala se na něj, jakoby odněkud spadl. Chvíli si ho prohlížela a hledala v jeho tváři nějakou známku šílenství.
"Myslíš to vážně? Děláš si ze mě srandu? Nebo si snad na tréninku spadl z koštěte a začalo ti strašit ve věži?" založila si rázně ruce na prsou a vůbec nevnímala, že všichni okolo ztichli a sledují jejich interakci. Sirius s Vicky se na sebe významně dívali a potajmu se pochichotávali. Remus dělal, že neposlouchá a předstíral zaujetí projektem, který měl rozložený před sebou. Pod stolem ale bylo vidět, jak Siriusovi dupe na nohu.
"Myslím to vážně," pípl jinak hlučný nebelvírský chytač, "fakt mě to zajímá." Lily spadla čelist a chvíli na něj nevěřícně zírala. Vicky do ní nepatrně šťouchla, Lily se oklepala.
"Fajn, všechno je fajn. A ty?"
"Až na lektvary to jde. Myslela jsi to s tím doučováním vážně?"

Vicky ležela v posteli a četla si knihu, kterou jí půjčila Lily. Slunce vyšlo teprve před hodinou, ale ona nemohla spát. Seděla opřená o pelest postele a na pokrčených kolenou měla rozevřenou knihu. Byla neděle, takže předpokládala, že ostatní dívky se probudí nejdříve tak za tři hodiny. Marlene pravděpodobně až za pět. Proto ji překvapilo, když viděla, jak se zachvěl závěs kolem postele Dorcas. Místo hnědovlásky však z postele vstala vysoká rusovláska s ledově modrýma očima a přes noční košili si zavazovala černý župan.
"Ahoj, Ellen," řekla Vicky potichu. Dívka leknutím nadskočila do vzduchu.
"Do háje," vyjekla a položila si ruku na srdce.
"Promiň, nechtěla jsem tě vyděsit."
"Ne, to … jen … to je v pořádku, jen jsem nečekala, že by byl někdo vzhůru," rozhlédla se po pokoji a ztlumila hlas, "jsi Vicky, že?"
"Jsem. Vážně se omlouvám, nebylo to úmyslně."
"To je v pohodě, já jen - " podívala se na postel Dorcas, "asi bych ti měla vysvětlit -"
"Není co vysvětlovat," přerušila ji blondýnka, "není to moje věc. Ale pokud se budeš cítit líp, věděla jsem to."
"Dorcas ti to řekla?" zeptala se Ellen překvapeně.
"Ani nemusela. Viděla jsem, jak se na ni díváš a jak se dívá ona na tebe. Došlo mi, že jste víc než kamarádky."
"A tobě to nevadí?" zeptala se rusovláska tiše, sklopila zrak a začala nervózně žmoulat v ruce pásek županu.
"Jak jsem řekla, není to moje věc. A ne, opravdu mi to nevadí. Je to váš život. Proč by mi mělo vadit, že jste spolu šťastné? Proč by mi mělo vadit, že jste našly lásku?" usmála se na ni Vicky. Ellen odtrhla oči od podlahy a také se usmála.
"Děkuju."
"A za co?" zeptala se zmateně Vicky.
"Za to, co jsi řekla. Obvykle slyším pravý opak. Prostě je hezké slyšet něco milého a pozitivního," řekla a podívala se z okna na pozemky zalité ranním sluncem, "asi bych už měla jít. Než se probudí moje spolubydlící."
"Jasně, ráda jsem tě viděla."
"Já tebe taky," řekla Ellen a zamířila ke dveřím. Ještě před tím než je otevřela, Vicky znovu prolomila ticho.
"Nikomu to neřeknu, slibuju. Sice to není nikoho věc, ale vím, jaká tahle doba je a jak zlí lidé dokáží být. Vaše tajemství je u mě v bezpečí."

Ellen se ohlédla přes rameno a široce se usmála. "Díky," s tímto slovem vyklouzla ze dveří a tiše je za sebou zavřela.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Rogue Rogue | Web | 24. may 2017 at 23:02 | React

Prvně musím sdílet svoje nadšení z toho, že se objevila kapitola! Sama vím, jak nesmírně je obtížné vracet se k rozepsaným kusům a proto máš můj obdiv!

Hned poté musím přiznat, že tato kapitola byla výrazně jiným šálkem kávy - narozdíl od jiných fanfikcí na téma Pobertů. Nikdy jsem zvlášť nepomýšlela na sexuální orientaxi hrdinů HP ságy (snad až do přečtení Prokletého dítěte :D ). Tohle bylo opravdu velice zajímavé zpracování a přestože se nemůžu ztotožnit se vším, co´s některým z postav přiřkla, musím mu dát palec nahoru.

A ohromně se mi líbí rozvíjejíc se vztah Jamese a Lily!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
FANS