Moje tvorba

8. kapitola – Jsme tím, kým jsme

22. may 2017 at 19:20 | ♥Asnazu♥

"Jsi v tom tak dobrá. Jak to děláš?" zavrčel James s hlavou zabořenou ve velké knize, která utišila jeho námitky.
"Lektvary nejsou tak těžké. Potřebuješ jen vůli se učit a trpělivost," pokrčila Lily rameny, aniž by zvedla hlavu od knihy.
"To je ten problém, nemám trpělivost," povzdechl si James.
"To bych netvrdila," pípla rusovláska tiše, "na rande mě zveš pravidelně už několik let. Neříkala bych tomu nedostatek trpělivosti."
"Ty za to ale stojíš."
"Cože?" Lily zvedla hlavu a její zelené oči se zadívaly do jeho oříškových.
"Ty za to stojíš. A ten, kdo to nevidí je hlupák," odpověděl potichu James. To Lily na tváři vykouzlilo nepatrný úsměv a její pihami poseté tváře zčervenaly. Pro nebelvírského kapitána to byl ten nejkouzelnější okamžik, který zažil. Přiměl Lily Evansovou, aby se usmála.

7. kaptiola - Kdyby to jen nebylo tak těžké

10. november 2016 at 12:42 | ♥Asnazu♥

Victoire seděla na nádvoří na zídce, vyhřívala se na sluníčku a listovala učebnicí přeměňování. Snažila se najít něco, na čem by postavila svoji esej o zvěromázích. Najednou se někdo postavil vedle ní a zablokoval tak příjemné dubnové paprsky. Zvedla hlavu, aby si prohlédla příchozího, ale proti slunci viděla jen chlapeckou siluetu. Zamrkala a zastínila si oči.
"Ahoj, Vicky," pozdravil ji, "můžu ti říkat Vicky? Victoire je trochu složitý."
"Jasně, že můžeš, ahoj, Siriusi," usmála se blondýnka, když si poznala černovlasého mladého Blacka.
"Můžu si přisednout?"
"Jo, jasně," přikývla a odklidila z místa vedle sebe tašku a rozložené knihy.
"Co děláš?"
"Snažím se psát tu esej o zvěromázích od McGonagallové, moc mi to nejde. Ty už to máš?" zajímala se.
"Já? Neblázni, nespletla sis mě s Remem?" zasmál se. "Ještě jsem nezačal."

6. kapitola - Sázka 2/2

20. april 2016 at 10:00 | ♥Asnazu♥

Vicky se probudila, dřív než by se jí líbilo. Za okamžik jí došlo, že s ní někdo třásl. Otočila hlavu a proti světlu zahlédla záblesk dlouhých červených vlasů.
"Jdi pryč, Linds," zavrčela a přetáhla si deku přes hlavu. Měla tak zvláštní sen. Zdálo se jí, že se přenesla do minulosti a mluvila s Teddyho tátou a s rodiči a kmotrem strýčka Harryho. Mrzelo jí, že se probudila, byl to celkem pěkný sen … a hlavně chtěla vědět, jak dopadla ta sázka.
"Victoire, musíš vstávat," rusovláska znovu zatáhla za peřinu, "přijdeš pozdě."
"Já ji vzbudím," ozval se jiný a hlas a Vicky zamžourala do světla, zahlédla černé vlasy.

6. kapitola - Sázka 1/2

6. april 2016 at 23:06 | ♥Asnazu♥

K místu kde seděl Remus, Vicky a Sirius s Jamesem přišla čtveřice dívek.
"Ahoj, nerada ruším," oslovila skupinu rusovláska s vlídným úsměvem, "ale ty budeš asi Victorie, že?" obrátila se na blondýnku, která seděla vedle nebelvírského prefekta.
"Ahoj," Vicky se zvedla od stolu a natáhla k rusovlásce ruku, "ano, ale jsem Victoire, ne Victorie. Vím, že je to trošku matoucí."

5. kaptiola - Mise začíná

7. march 2016 at 16:53 | ♥Asnazu♥

Vicky se na okamžik zarazila, než vzala za klepadlo ve tvaru gryfa a dvakrát zaťukala. Zevnitř pracovny se ozval mužský hlas. Otevřela dveře a vstoupila do kruhové místnosti, která se natolik nelišila od té, kterou znala. Kvůli Fredovi a Jamesovi sem chodila pravidelně. Přesto tu byly některé věci jinak. Na bidýlku vedle dveří seděl nádherný pták s červeným a zlatým peřím a dlouhým ocasem. Fénix, nikdy žádného neviděla na vlastní oči. Věděla, že tohle je Fawkes, slyšela o něm od strýců a tety.

4. kapitola - Remus kdo?

21. february 2016 at 19:35 | ♥Asnazu♥

Vicky vystoupila ze stínu výklenku a zastínila si rukou oči před přímým sluncem. Rozhlédla se kolem a zjistila, že stojí na nádvoří. Jak se sem dostala? Byly ty dveře nějakou magickou zkratkou ven z hradu? Detailněji si prohlédla okolí, slunce stálo vysoko na obloze, na nádvoří byla spousta studentů, někteří seděli na zídkách, schodech a lavičkách, sami či ve skupinkách, četli si, psali úkoly, anebo si jen povídali. Bylo na nich však něco zvláštního, něco co nedokázala Vicky popsat. Měla to na jazyku, ale když už si myslela, že ví, co to je, myšlenka ji znovu utekla. Pak zahlédla Teddyho, jak sedí na zídce v rohu nádvoří u pivoňkového keře a listuje knihou. S úlevou si oddechla, snad jí vysvětlí, jak se sem dostala a co jí na tomhle místě přijde tak zvláštní. Jak se ke chlapci přibližovala, docházelo jí, že i na něm je něco divného. Měl na sobě školní uniformu, v té ale nechodil, proč taky, nebyl už studentem. Možná se mu stalo něco s oblečením a musel si ji půjčit. Ano, to bude ono, proběhlo blondýnce hlavou. Taky neměl konečky vlasů zbarvené do obvyklé modré. Žádná modrá, zelená ani červená, jen hnědá. Hmm, asi nějaká špatná nálada, pomyslela si. To už byla skoro u něj a zavolala:
"Teddy!"

3. kapitola - Špatné dveře

15. december 2015 at 18:01 | ♥Asnazu♥
Bradavický hrad se halil do poklidné tmy, hodiny ve společenských místnostech a vstupní a Velké síni právě odbíjely půlnoc. Po chodbě ve třetím patře v jižní části hradu potichu procházeli chlapec s dívkou a vraceli se od nebelvírské místnosti. Vysoká blondýnka v černých legínách a červeném nebelvírském svetru se tiskla k o hlavu vyššímu chlapci s modrými konečky vlasů v tmavomodrých džínsách a zářivě modrém ručně pleteném svetru s černým písmenem T na hrudi. Na konci chodby se objevilo mihotavé světlo. Pár se zarazil.
"Filch," vydechla vyděšeně blondýnka a vykulila zelené oči, "co budeme - "
"Klid, Vick, nech to na mě," rozhlédl se kolem, "schovej se tady a ani slovo," strčil ji za nejbližší závěs, který zakrýval zkratku vedoucí do čtvrtého patra a přiložil si prst na rty. Pak vyrazil chodbou směrem ke světlu.

2. kapitola - Špatné vzpomínky

28. november 2015 at 16:21 | ♥Asnazu♥

Teddy rázným krokem vyrazil přes nádvoří, ve chvíli kdy se na hradě rozezněl zvonek, který ukončoval první dnešní dvouhodinovku. Ze skleníku číslo 2 se vyřítila přibližně třicítka studentů, na první pohled je tipoval na prváky. Když probíhali kolem něj, všiml si rudozlatých a zeleno stříbrných kravat a vzápětí do něj narazily dva malé heliony. Z jedné strany ho kolem pasu držela dívka s dlouhými hnědými kudrnatými vlasy po matce, když k němu zvedla obličej, který byl posetý pihami, dívaly se na něj modré oči po otci. Na zádech měla batoh a na krku rudozlatou kravatu. Z druhé strany se mu do kožené bundy schovával chlapec s neposednými černými vlasy a zářivě zelenýma očima, přes rameno měl tašku a na levé straně hrudi zmijozelského hada.

1. kapitola - Překvapení

18. november 2015 at 20:41 | ♥Asnazu♥

Uprostřed stolu seděly tři studentky šestého ročníku. Zády k havraspárskému stolu seděla dívka v černé sukni, bílé košili a hábitu. Kolem krku měla uvázanou rudo-zlatou kravatu a na levé straně hábitu se skvěl odznak se zlatým lvem v tmavorudém poli. Byla vysoká, stejně jako její otec, a jako znamení, které odkazovalo na jeho rodinu, měla nos posetý pihami. Dlouhé, husté a mírně zvlněné blond vlasy, momentálně svázané do drdolu, zdědila po matce, stejně jako štíhlou postavu a vlídný pohled v očích schovaných za hustými řasami. Ty jediné nebyly dědictvím, ale hříčkou genetiky. Její otec má oči čokoládově hnědé, matka zase blankytně modré, ona se narodila s očima zelenýma jako první jarní tráva.

River in Reverse

18. november 2015 at 20:39 | ♥Asnazu♥
Jak jsem před nějakou dobou slibovala nová povídka...Už mám čtyři kapitoly, takže začnu přidávat...

Název: River in Reverse
Kategorie: M/F, F/F, M/M (M = muž; F = žena)
Postavy: Victoire Weasely, Teddy Lupin, Remus Lupin, Sirius Black, James Potter, Lily Evans, Peter Pettigrew, Marlene McKinnon, Dorcas Meadowes, Mary McDonald, Fred Weasley II, James Sirius Potter, Albus Severus Potter, Rose Weasley, Roxanna Weasley, Dominique Weasley, Molly Weasley II, Lucy Weasley, Albus Brumbál, Minerva McGonagall, Daphne Peterson (autorská postava), Lindsay Chanders (autorská postava), další autorské postavy
Vztahy: Victoire/Teddy, James/Lily, Sirius/Marlene, Sirius/další, vztahy mezi autorskými postavami
Ostatní: HP nová generace, éra Pobertů, panické záchvaty, cestování časem

Teddy se na žádost profesorky McGonagallové objeví v Bradavicích, Vicky je nadšená...že jsou si po tak dlouhé době zase blízko. Jednou jdou Teddy a Vicky na rande a vstoupí do neznámých dveří. Pak už si Vicky pamatuje jen to, že se setkává s klukem, který se podobá jejímu příteli, ale jmenuje se Remus.

Epilog - In memoriam muži, kterého jste možná znali

1. september 2015 at 10:00 | ♥Asnazu♥
Tak a tohle je definitivní konec...doufám, že vám celkově povídka líbila a bavilo vás ji číst :)


Postarší muž mířil do práce, ve stejný čas, ve stejném kabátě a se stejnou aktovkou jako posledních třicet dva let. Stál na stejné zastávce londýnského metra a v nedaleké trafice si koupil noviny, tak jako to dělal pokaždé. Teď listoval stránkami a hledal něco, co by bylo zajímavé.
"Politické kecy," zamumlal, "na tom mám takhle po ránu náladu." Stránky o kulturním dění ve městě, opravě parku, krytého koupaliště a otevření nové školy přeskočil ani se u nich nezastavil. V rubrice čtenářských příspěvků zahlédl článek většího rozsahu, než bylo obvyklé, měl zvláštní název - In memoriam muži, kterého jste možná znali. Pokrčil rameny a nastoupil do právě přijíždějící soupravy, jestli bude mít o polední pauze čas, přečte si ho.

46. kapitola - Konec nebo začátek? 2/2

29. august 2015 at 9:00 | ♥Asnazu♥

Díval jsem se na postarší pár, který seděl na sedačce, zrovna jsem jim dovyprávěl celý příběh. Skutečný příběh o tom, co se před tolika lety stalo.
"Melody to věděla, Mikeu," otočila se starší paní ke svému muži, bělostné vlasy měla svázané do drdolu, držel křečovitě svého manžela za ruku a její modré oči se vpíjely do jeho šedých, "a my jí nevěřili."

46. kapitola - Konec nebo začátek? 1/2

27. august 2015 at 14:58 | ♥Asnazu♥
Tak tohle je poslední kapitola (rozdělená na dvě části, protože jsem se nějak rozepsala :D) a ještě bude epilog...Bude mi to chybět, psala jsem to vážně dlouho, ale je čas to dokončit a nechat to jít a vrhnout se na něco dalšího :)

****
It's been a long day without you, my friend
And I'll tell you all about it when I see you again
We've come a long way from where we began
Oh, I'll tell you all about it when I see you again
When I see you again
****
Do prsou mě zasáhl zelený paprsek světla, moc dobře vím, z čí hůlky vyšel. Tak je to tady, okamžik, který měl nastat před téměř patnácti lety. Zaslechl jsem výkřik, Harryho výkřik, Remus ho zastavil, aby se ke mě nevrhnul. Jak ironické, přesně tohle před lety udělal James. Zachytil jsem pohled v jejich tvářích. Harry ztratil už dalšího člověka, kterého mohl spojovat se svým otcem, rád bych tvrdil i člověka, kterého mohl nazývat otcem. A Remus? V očích jsem mu viděl to pochopení, zůstal z nás poslední, zůstal sám a bude se s tím muset vyrovnat. Ale oni to zvládnou, jsou silní, mají přátele a hlavně jeden druhého. Pak jsem ji uviděl. Stála tam, oblečená v tom, v čem zemřela, usmívala se.

45. kapitola - I can’t shake off this feeling

17. july 2015 at 22:05 | ♥Asnazu♥

Byl jsem u Melody už třetím dnem, Isobel byla zvláštně zamlklá a neustále si mě prohlížela. Mel říkala, že to není normální, prý po Belle nezdědila jen jméno, ale i její neumlčitelnost. Měl jsem pocit, že se mě chce na něco zeptat, ale neví, jak začít.
"Bel, co se děje?" zeptala se jí Melody.
"Nic, mami, co by se dělo?" pokrčila rameny a odešla do obýváku. Melody se po mě podívala a vzdychla si.
"Nech to na mě," zašeptal jsem.
"Vážně?"
"Jo, neměl jsem sice moc příležitostí projevit se jako otec ani jako kmotr, ale myslím, že se to týká mě. Myslím, že se chce na něco zeptat, ale neví jak. Zkusím s ní promluvit."
"Díky, Sirie," stiskla mi ruku, když jsem procházel kolem. Otočil jsem se a políbil ji na tvář.
"Není za co. Izzy? Co kdyby si mi šla ukázat vaši zahradu? Ještě jsem tam nebyl."

44. kapitola - Take me back to the start

4. june 2015 at 15:01 | ♥Asnazu♥
Škola mě úspěšně převálcovává, takže nemám vůbec čas psát, ač mám spoustu nápadů. Ku příkladu mám rozepsanou druhou část Country Roads, v procesu vytváření jsou taky Black Letters (v angličitně, o Siriusovi a Regulusovi) a v přípravné fázi je taky povídka, která bude mixem Pobertů a nové generace (rozumějte Teddy a Victoire v době Pobertů)...v létě snad všechno nebo alespoň začátky budou...


Zastavil jsem se před známým kostelíkem, chvíli jsem váhal, ale potom jsem vešel dovnitř. U oltáře stál mladý kněz.
"Dobrý večer, je tu otec Lawrence?"
"Dobrý večer, ano, ve zpovědnici," kývl hlavou směrem k vyřezávané boudičce. Poděkoval jsem a zamířil tím směrem. Tentokrát jsem neváhal a sebevědomě vlez dovnitř.
"Pozdrav Pánbůh, synu." ozval se zpoza dřevěné mřížky unavený hlas. Není se čemu divit, je o dvanáct let starší.
"Dobrý večer, Otče."
"Jaký je tvůj problém?" zeptal se nepřítomně, bylo jasné, že dnes to řekl minimálně po dvacáté. Měl jsem kapuci, nemohl mě poznat a tak jsem se rozhodl se mu připomenout.
"Promiňte, byl to omyl. Vlastně ani nevím, co tu dělám. Měl bych jít, omlouvám se," začal jsem náš rozhovor jako tehdy.

43. kapitola - Turn back the hands of time

26. march 2015 at 19:41 | ♥Asnazu♥
Další kapitola, dost dlouho jsem nevěděla jestli je to přesně to, co chci pustit do světa, ale s touhle verzí jsem spokojená :)


"Je to tvoje chyba," ozvalo se nade mnou, zvedl jsem hlavu a přede mnou stál James.
"To vím sám, děkuju. Neměl jsem nikomu věřit, měl jsem to udělat sám, jako jsme to původně plánovali. Upřímně napadlo by tě, že je to Petr?"
"O tom nemluvím, sám vím, že jsme vložili důvěru do nesprávného člověka. Mluvím o mých a Liliiných rodičích."
"Co tím myslíš? Moc dobře víš, že mě to zasáhlo stejně jako vás. Byli moje rodina."
"Rodina? Byla to moje rodina!" vykřikl, "Víš, žárlil jsem, chvíli jsem si měl pocit, že tě mají raději než mě, vlastního syna…"

42. kapitola – Forgive me that I’ve sinned

22. february 2015 at 20:48 | ♥Asnazu♥
Konfrontace s Petrem aneb můj názor, co si tak mohli říct...


Stál jsem na ulici ve stínu stromu, stmívalo se, pršelo. Díval jsem se na malý bílý kostel, který byl přes ulici. Mám jít dovnitř? Nebo ne? Nakonec za mě rozhodl déšť. Přešel jsem silnici a vešel do kostela. Na chvíli se schovám, alespoň než přestane pršet, navíc tady mě nikdo určitě hledat nebude. Rozepnul jsem si koženou bundu a sundal kapuci. Kostelík byl malinký, ale měl příjemné prostředí. Nebyl přeplácaný baculatými andělíčky ani neměl děsivý nádech, který některým kostelům dávaly sochy zírající do prázdna. Bylo v něm několik dřevěných kostelních lavic, vyřezávaný a zdobený oltář. Vysoká okna byla vytrážovaná barevnými skly a nad oltářem visel krucifix. Po pravé straně byla vyřezávaná zpovědnice. Sedl jsem si na okraj lavice a přemýšlel. Co mám dělat? Modlit se? Co tady vlastně dělám? Vždyť v boha ani nevěřím, ne po tom všem. Aniž bych si to uvědomil, zvedl jsem se a došel ke zpovědnici. Nohy mě tam nesly a mozku to bylo jedno.

41. kapitola - Svítání na západě

5. february 2015 at 17:58 | ♥Asnazu♥
Další kapitola, jestli správně počítám, tak by měly být ještě čtyři a epilog...může se zdát, že tady to končí, ale ne, má to ještě nějaké své dozvuky :) snad se bude líbit


Tu noc byla strašná bouřka, blesky křižovaly temnou oblohu a kvůli silnému burácení, které se rozléhalo tichým domem jsem nemohl usnout. Bouřka přišla zničeho nic, stejně náhle a zlověstně jako tehdy, když jsme se dozvěděli o smrti Potterových a Evansových. I když se mi konečně povedlo usnout, neměl jsem klid. Zdál se mi divný sen, byl jsem s Harrym v obývacím pokoji Potterových a za žádnou cenu jsem ho nemohl utišit. A to vždycky stačilo, když jsem pohodil dlohými vlasy a dovolil mu hrát si s mým řetízkem. Teď nepomáhalo nic a Lily s Jamesem nikde. Když jsem se ráno vzbudil měl jsem špatný pocit. Celý den jsem se cítil nesvůj, věděl jsem, že se něco chystá. Něco velkého, cítil jsem to ve vzduchu, viselo to nad námi jako hrozba. Remus nervózně poposedával a byl roztržitý a podrážděný, přitom úplněk byl ještě daleko. Petra jsem ve štábu neviděl vůbec. I James to cítil a to byl empatický asi jako poleno. Když jsme odcházeli domů a on nasedal do svého lahvově zeleného Nissanu 1968, ten pocit ještě zesílil. Teď už vím, že to bylo naposledy, co jsem ho viděl naživu. Kolem desáté už jsem to nemohl vydržet a vyrazil za Petrem domů, znepokojovalo mě, že jsem ho celý den neviděl. Zazvonil jsem na zvonek bez jmenovky a čekal. Bez odezvy, i po třetím zazvonění.

40. kapitola - Dying to live for the light in the tunnel 2/2

13. january 2015 at 22:46 | ♥Asnazu♥

O víkendu jsem zajel k Melody a Rogerovi.
"Ahoj, Mel," objal jsem ji, kdy mi otevřela dveře. "Je mi to tak líto," zašeptal jsem.
"Já vím," popotáhla potichu, "já vím." Pozvala mě dovnitř, Roger byl v obýváku, četl si noviny a nepřítomně houpal kolébku s Isobel.
"Ahoj, Sirie," zvedl oči, "dlouho jsme tě neviděli."
"Jo, nebyl jsem zrovna v reprezentativní formě. Ale teď už snad jsem."
"Jsem ráda, že tu jsi," usmála se na mě Melody, Isobel v postýlce začala plakat.

40. kapitola - Dying to live for the light in the tunnel 1/2

27. december 2014 at 17:18 | ♥Asnazu♥

Seděl jsem na gauči a nepřítomně zíral před sebe, v ruce jsem svíral poloprázdnou láhev od vodky. Zazvonil zvonek, zabral jsem až na třetí zazvonění. Zvedl jsem se a pomalu se došoural ke dveřím, lokl jsem si na posilněnou a otevřel dveře. Ve futrech stál netrpělivý James, kriticky si mě prohlédl. Přeletěl očima od mých rozcuchaných vlasů a zarudlých očí, přes rozepnutou košili a poloprázdnou flašku, kterou jsem svíral v ruce až po černé boxerky a moje holé nohy.
"Co?" zabručel jsem.
"Vypadáš strašně," podotkl, "můžu dovnitř?"

39. kapitola - Den delší než století 2/2

16. december 2014 at 20:04 | ♥Asnazu♥
Druhá část kapitoly, prardon, že tak pozdě, ale učila jsem se na zkoušku, kterou jsem jen tak by-the-way udělala na B a psala seminárku...ale už to tu je...nepotěším, já vím, ale co se dá dělat, muselo to takhle dopadnout...příští kapitola bude určitě dřív, slibuju


James zazvonil na zvonek, držel jsem Bellino bezvládné tělo v náručí a nedokázal si představit, jak to jejím rodičům řeknu. Otevřel Mike.
"Proboha," šedé oči, Belliny oči, se mu rozšířily strachem, "pojďte dovnitř," otevřel dveře dokořán a když je za námi přibouchl, okamžitě se ptal: "Co se stalo? Je v pořádku?" položil jsem ji opatrně na gauč, narovnal se a podíval se na svého tchána. Zavrtěl jsem hlavou, střelil očima ke mě a pak ke své dceři, pochopil.
"Ne! Frany! Pojď jsem, rychle!" zakřičel přes rameno, "to není možné, je...moje dcera je...?" zlomil se mu hlas.
"Je mi to hrozně líto," zamumlal jsem a v očích se mi znovu začaly formovat slzy. James se zhroutil do nejbližšího křesla. Ze schodů seběhla Francois a když uviděla svoji dceru, z hrdla se ji vydral děsivý výkřik. Vrhla se ke gauči a její slzy se nedaly zastavit, klesl jsem na kolena vedle ní.
"Co se stalo?" Mike znovu našel hlas.

Memories will stay - rodokmeny

3. december 2014 at 19:47 | ♥Asnazu♥
Kapitola bude, jen ještě nevím kdy, chybí mi už jen jeden odstaveček, ale musím ho ještě jen sepsat...začíná se to na mě trochu valit, tak snad to nějak zvládnu...tady jsem si už před dobou udělala rodokmeny obou rodin (Scarrperových a d'Marrisonových), abych si je líp dokázala představit...tak si je taky budete moc trochu vizualizovat :) samozřejmě se mi nepovedlo najít úplně přesný typy, ale co se dá dělat :)

imagebam.com imagebam.com

39. kapitola - Den delší než století 1/2

18. november 2014 at 0:41 | ♥Asnazu♥
Tak další kapitola, tahle je na dvě části, nevím, kdy bude ta druhá, v hlavě to mám už dlouho, ale musím to nějak převést na slova...


Když znovu přišly bolesti břicha a ranní nevolnosti, volala jsem Melody.
"Ahoj, ségra. Poslyš pořád je ti ráno špatně?"
"Ne, už tak dva týdny ne, tyhle ranní nevolnosti už mě přešly. Proč?"
"Protože mě je pořád špatně," odmlčela jsem se, "a do pytle..." seskočila jsem ze stolku, na kterém byl telefon, upustila sluchátko a doběhla do kuchyně, sebrala jsem kalendář ze stolku a začala listovat a počítat.
"Bello! Bells!" ozývalo se z chodby, "jsi tam? Jsi v pohodě? Bello!" Vzala jsem sluchátko do roztřesených rukou a zamumlala:
"Mel, já...já jsem asi v háji."
"Cože? Proč? Ty jsi taky?"
"Nejspíš...asi jo, asi jsem těhotná."
"Tak to ale gratuluju sestřičko," ozval se usměvavý hlas z druhé strany drátu.
----------------------------------------------------------------------

38. kapitola - Bouře nespravedlnosti

22. october 2014 at 23:05 | ♥Asnazu♥
Další kapitola...nedá se nic dělat, muselo to tak být, víte, co musí přijít...upřímně tohle mám napsané už hodně dlouhou dobu a jsem na to docela pyšná...


Probudila jsem se, venku cvrlikali ptáci a vedle mě spokojeně oddechoval Sirius. Pozorovala jsem ho a on se za po chvíli zavrtěl a otevřel oči.
"Dobré ráno, lásko," zašeptala jsem a odhrnula mu černé neposedné vlasy z obličeje.
"Dobré ráno," usmál se, "je mnohem krásnější, když člověk nemusí do práce ani do služby a jeho životní láska nikam nespěchá a neutíká mu."
"Dneska nikam nejdu, je tam Joyce. A kdo hlídá místo tebe a Jamese?"
"Bratři McFlyovi," zívl si.
"Kdy si včera přišel?"
"Spíš dneska, protáhlo se to. Už si spala, nechtěl jsem tě budit. Navíc jsem okamžitě odpadl."
"Jsme manželé, žijeme spolu, spíme v jedné posteli, ale vůbec tě nevídám, stojí to za houby," stěžovala jsem si a on mě objal kolem boků a hladil mě.
"Věci se zlepší, uvidíš," ujišťoval mě a políbil mě, "dneska budeme spolu, jen my dva."
"A co budeme dělat?"

37. kapitola - Nečekaná překvapení

6. october 2014 at 18:28 | ♥Asnazu♥
Další kapitola, to kouáte, že je tu tak brzo, co? Je to od každého něco, ale život přece taky není černobílý, jednou vás něco potěší, pak zase kapitálně naštve...snad se vám bude líbit :)


Zaběhla jsem do koupelny, posledních pár dní se mi z nevysvětlitelných důvodů zvedal žaludek. Když jsem diskutovala se záchodovou mísou, Sirius zaťukal na dveře.
"Bells?" Zamručela jsem v odpověď. "Jsi v pohodě?"
"Jo, to zase přejde," opláchla jsem si obličej a podívala se do zrcadla. Vypadala jsem jako zombie. Prohrábla jsem si vlasy a otevřela dveře.
"Bell, jsi úplně zelená. Nechceš, abych tě vzal k doktorovi?"
"Ne, to je v pohodě. Jen mě prosím dneska omluv v práci."
"Dobře," políbil mě na čelo, "kdyby se něco dělo, dej vědět."
"Dám, ahoj. Hezký den." Když Sirius odfrčel na motorce do práce, zavolala jsem Lily.
"Ahoj, Lils."
"Ahoj, děje se něco? Zníš divně, jsi v pohodě? Ty jsi doma?"
"Jo, je mi blbě. Posledních pár dní to není nic moc. Pořád zvacím. Nevím z čeho by to mohlo být."
"Nemyslíš, že by si mohla být - však víš..."
 
 

Advertisement

FANS