Moje tvorba

36. kapitola - Pan a paní Potterovi 2/2

16. september 2014 at 14:44 | ♥Asnazu♥

Na výcvikovém kurzu do nás lili tunu informací, které mimo práva obsahovaly i složitá kouzla. Přišli jsme domů a vyčepáním padli do postele, často jsem usnula dřív něž jsem vůbec dopadla na matraci. Mimo drilu bystrozorského jsem o volných chvílích měla dril i doma. Sirius mě odmítal pustit do "velkého" světa, dokud se nebudu umět bránit po mudlovsku. Občas toho litoval, když byl nakopnut někam, kde ho to hodně bolelo, ale říkal si o to sám. Po absolvování kurzu, jsme v záři květnových paprsků stáli znovu před Bradavicemi a chvíli nostalgicky hleděli na hrad, kde jsme prožili tolik let. Sirius mě objímal kolem pasu a James držel Lily za ruku, když jsme všichni společně i s Remem a Petrem procházeli hradní branou. Brumbál nás bez problémů všechny přijal do Řádu.
--------------------------------------------------
Říjen sedmdesátého devátého roku se překulil v listopad. V práci nás vůbec nikdo nešetřil, po večerech jsme schůzovali ve štábu nebo se střídali na hídkách, kde bylo potřeba. Jelikož jsme byli na oddělení bystrozorů tři nebylo složité vynést potřebné informace a předat je Řádu, ne že by toho ministerstvo nějak moc vědělo. Byli jsme neustále v jednom kole, Lily dělala praxi na právnickém oddělení ministerstva a už si ani nepamatuju, kdyj sme byly společně na kafi nebo kdy kluci uspořádali grilovačku, abychom se mohli sejít a jen tak se bavit. Probudila jsem se a s potěšením zjistila, že je víkend a úplnou náhodou vůbec nikam nemusím, chvíli jsem se převalovala a v posteli a pak začal ze zdola zvoni telefon. Nechtělo se mi, ale zvedla jsem se a oblékla si župan. Drnčení nepřestávalo, Sirius se v posteli zavrtěl.

36. kapitola - Pan a paní Potterovi 1/2

15. september 2014 at 14:29 | ♥Asnazu♥

Otevřenými balkonovými dveřmi do ložnice proudil příjemný vítr, bílé záclony se lehce vlnily a na kůži mě hřálo stále silné pozdně letní slunce. Natáhla jsem ruku a zjistila, že pravá půlka postele je prázdná. Najednou jsem na krku ucítila rty a po nich se o mě otřelo cosi mokrého a za krk mi spadlo několik studených kapek. Otočila jsem se a otevřela oči, klečel vedle postele a usmíval se.
"Dobré ráno, Růženko."
"Dobré," zamumlala jsem ospale, "proč jsi tak mokrý?" prohrábla jsem mu mokré vlasy.
"Sprcha, jsem na rozdíl od někoho byl ráno běhat. Měla bys se mnou chodit taky, musíme mít přece fyzičku."
"Běhání ne," zaúpěla jsem, "víš, jak moc ho nesnáším. Jedno Jamesovo oblíbené kolečko kolem famfrpálového hřiště byla moje smrt. Navíc já byla včera s Lily a Zoey na aerobiku."
"Dobře, to se počítá," usmál se a naklonil se ke mně, aby mě políbil. Jeho ruce mi vklouzly pod růžovou noční košili a silnými prsty mi na břiše kreslil kroužky. Po chvíli prsty nahradil rty.
"Studíš," postěžovala jsem si, když mě líbal na břiše a jeho mokré vlasy mě šimraly všude možně. Jen se zasmál do mojí kůže a pokračoval. "Co to máš vůbec za zvláštní úchylku? To tě moje břicho tak fascinuje? Ne, že bych si stěžovala."
"Fascinuje mě, že tam jednou bude moje dítě." Přitáhla jsem si ho k sobě.
"Naše dítě," zamumlala jsem do polibku.
"Naše," zopakoval, "a teď vstávat! Máme toho na programu hodně. Musíme si procvičit ty odstraňovací kouzla a hlavně se prokousat tím kouzelnickým trestním právem."
"Neeee!" zaúpěla jsem a protestně si přetáhla peřinu přes hlavu.
"No tak, vstávej, víš, že musíme. Udělal jsem ti snídani."
"Vážně? A co?" zavrtěla jsem sebou a trochu odhrnula deku, slyšela jsem, jak se zasmál.
"Vajíčka, tousty, slaninu a zelený čaj s citronem," lákal mě.
"Dobře, přesvědčil jsi mě," vylezla jsem z pod deky a přijala nabízenou ruku.
-----------------------------------------------------------------

Country Roads are Highway to Hell 2/2

20. june 2014 at 19:09 | ♥Asnazu♥
Tak druhá část jednorázovky Country Roads...


Country Roads are Highway to Hell

10. june 2014 at 11:11 | ♥Asnazu♥
Tak jsem dotvořila tu jednorázovou povídku, o které jsem vám říkala...patrně ji budu muset dát alespoň na dvě části...sice je tam téma Supernatural, ale nemusíte o tom seriálu vůbec nic vědět, protože víte vlastně jen to, co hlavní hrdinka a ta toho neví mnoho :D takže bude odhalovat s ní :D a kdo to sleduje, ten si pod určitými narážkami představí, to co já :D

35. kapitola - Ano dvojí

12. may 2014 at 17:49 | ♥Asnazu♥
Tak je tu konečně další kapitola :) opět doplněno o obrazový materiál :D jinak mimochodem ten poslední obrázek je výsledek několika loňských hodin ruštiny :D snad se bude kapitola líbit...


Utábořily jsme se ve stodole jen pár kroků od zadního vchodu do statku. Nad hlavou nám svítila lampa a na provizorním stole několik petrolejek. Kolem stolu jsme seděly na dekách, já, Mel, Lily, Sofie, Zoey a Heléne. Heléne pro nás vždycky byla spíš kamarádka než teta, byla jen od devět let starší. S Mel jsme jí vlastně nikdy neřekli "teto", ani Raoul se titulu strýc nikdy nedočkal. Upřímně si myslím, že ho to ani netrápilo. Prohlížely jsme si různé fotky, vyprávěly historky a smály se. Pily jsme víno nebo vodku s džusem a z rádia se linuly tóny písniček. Páska zrovna přeskočila na It's my life od Bon Jovi.
"Tu písničku miluju," vyskočila jsem, zvedala Mel a začaly jsme tancovat.
----------------------------------------------------------------------------
"Bells, vstávej," zavrtěla jsem se. Slyšela jsem roztahování závěsů a na postel mi dopadly sluneční paprsky. Otevřela jsem oči a uviděla Melody v modrém županu.
"Dobré ráno," usmála se a hodila po mě můj župan, "vstávej. Dneska se vdáváš." Osprchovala jsem se a v županu sešla do velké kuchyně, kde už kolem stolu seděli máma s tetami, táta, strejdové, babičky a dědové a Potterovi. A taky rozespalá Lily, Melody, Sofie a Zoey. Nasnídali jsme se a znovu si prošli harmonogram posledních příprav. Když do mě máma s tetami začaly strkat, aby mě mohly učesat, obrátila jsem se ještě na tátu.
"Mohl by ses prosím tě zajít podívat na kluky? Jestli jsou naživu a vzhůru? Šla bych sama, ale nemám na to dostatek odvahy."
----------------------------------------------------------------------------

34. kapitola - Svatební zvony se blíží

17. march 2014 at 18:35 | ♥Asnazu♥
Další kapitola...snad se bude líbit, omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale pořád to nebylo ono, něco tomu chybělo...


"Co myslíš, Siriusi," zeptala jsem se. Neodpověděl, podívala jsem se na něj a bylo na něm vidět, že je úplně mimo. "Sirie, lásko, posloucháš mě vůbec?"
"Jasně, to víš, že jo. Ubrusy," usmál se na mě.
"Ne, ubrusy jsme vyřešili včera v noci, ale to si přirozeně nemůžeš pamatovat, když jsi usnul," vyčetla jsem mu.
"Promiň, miláčku, ale když mě přišly všechny stejný," postěžoval si, "tak na co ses ptala?"
"Seznam hostů, koho chceš pozvat? Já tam určitě chci mít svoji rodinu, takže to je…" řekla jsem a rychle spočítala jména na papíře, "osmnáct lidí i s Rogerem, pak samozřejmě Lily s Jamesem, Remuse a Petra, a pak lidi z famfrpálového týmu - Zoey, Jacka, Billa, Mikea a Davida. Co ty na to?"
"Souhlasím."
"A koho chceš pozvat ty?"
"Svoji rodinu - Potterovi, Iana, Johna a Maxe a Andie."

33.kapitola - Francouzské ano

16. january 2014 at 19:55 | ♥Asnazu♥
Tak je tu další kapitola, snad se bude líbit...Hodila jsem sem i obrázky šatů, aby jste měl představu, kterou mám já :D


"Možná bych ti měla ukázat nějaké fotky, když se s celou naší rodinou setkáš na Melodiině svatbě," řekla, zvedla se z postele a ze šuplíku vytáhla fotoalbum.
"Jo, to by se hodilo," přikývl jsem. Na první fotce byli, jak jsem byl poučen Scarrperovi. V pozadí byl vidět velký statek a koňský výběh se čtyřmi koňmi. Na židlích před ohradou seděla starší žena v zástěře a muž v montérkách. Vpravo stál Bellin táta v džínech a šedém nátělníku a držel kolem pasu paní Scarrperovou v květovaných šatech. Vlevo stála hnědovlasá žena v sukni a kostkované košili a objímala silnějšího tmavovlasého muže v kraťasech a tričku s potiskem. Na ohradě seděla Bella s Melody, obě v kraťasech, kostkovaných košilích a kovbojských kloboucích. Vedle Melody seděl namakaný černovlasý kluk v roztrhaných džínsách, který mi byl povědomý a vedle Belly zase hnědovlasý kluk v tílku a kraťasech, kterého už jsem taky někde viděl. Melody a její máma vypadaly, že tam s těmi svými blonďatými vlasy a jemnými rysy mezi všemi těmi španělskými, jižanskými typy nemají co dělat.
"Já je odněkud znám," ukázal jsem na její bratrance.
"Jasně, že znáš," zasmála se, "oba chodili do Bradavic. Brightonovi," ukázala na svalovce bez trička, "je 19 a momentálně pracuje v Denním Věštci a Jeremy ještě chodí do školy. Hraje v havraspárským famfrpálovým mužstvu."
"No jasně…Davis! Že jo?"

32. kapitola – O.V.C.E a Fénixův Řád

17. december 2013 at 17:52 | ♥Asnazu♥
Po hodně dlouhé době kapitola, ale chápejte, prostě není čas...Je docela dlouhá a snad se bude líbit...


Když jsem opouštěla zkoušející místnost byla jsem si jistá, že tyhle O.V.C.E. mám na výbornou, nic mi nedělalo problémy a dokonce jsem je i ohromila svým patronem. Měla jsem trochu obavy z Bylinkářství, které mělo následovat zítra. Z vedlejší učebny vyšel Sirius se širokým úsměvem na tváři, očividně se mu zkouška z Přeměňování, kterou jsem já skládala už dopoledne, povedla.
"Tak co Obrana?" zeptal se a objal mě.
"Super a co Přeměňování?"
"Na výbornou, doufám, maximálně na N. Díky za ta proměnlivá kouzla, vážně tam byly."
"Ani si nevzpomínám, že bychom se jim nějak zvlášť věnovali," poznamenala jsem.
"Byly někde mezi tímhle," políbil mě, "a tímhle," rukou, kterou mě hladil na zádech, sjel na můj zadek.
"Už si vzpomínám," zasmála jsem se a přitáhla si ho blíž za kravatu.
----------------------------------------------------------------------------

31.kapitola - Bůh při nás stůj

1. october 2013 at 22:28 | ♥Asnazu♥
To se divíte, jak brzo je tu kapitola, co? Já taky :D upřímně teď nemám čas na nic....Snad se vám bude líbit...


Domluvili jsme se s McGonagallovou, že nám zpřístupní krb a tak jsme se o velikonočních prázdninách v sobotu ráno se Siriusem přepravili pomocí letaxové sítě do domu Potterových. Když jsme vyskočili z krbu, okamžitě nás přivítal pan Potter, který si v obýváku četl noviny, Mary nás pozdravila vzápětí. Když mě pustila z objetí, vrátila jsem se k Siriusovi, on mě objal kolem pasu a Mary si všimla mého zásnubního prstenu, který se mi třpytil na levé ruce, kterou jsem měla položenou na jeho hrudi.
"Je nádherný, Siriusi vybral jsi dobře," pochválila ho.
"Děkuju," usmál se.
"Proč jste sem vlastně dorazili, vím, že jste to psali, ale už jsem to zapomněl," ozval se Tom.
"Vlastně jste taková přestupní stanice, jedeme k našim. Chceme jim říct, že se budeme brát," začala jsem vysvětlovat.
"Vlastně jsem staromódní a chci se zeptat, jestli mi Bellu vůbec dají," přerušil mě Sirius.
"Určitě ano," ujišťovala nás paní Potterová, "moc vám to spolu sluší, děti. Vždyť vy spolu ladíte i v oblečení." Podívala jsem se po nás - Sirius měl své vysoké boty, černé džíny, modrou košili a černou koženou bundu a já jsem si oblékla černé kozačky, černé úzké kalhoty, delší tričko s velkým bílým tygrem a kožené sáčko. Pravda vypadali jsme jako motorkářský pár a to jsme na motorku ještě ani nesedli. Rozesmáli jsme se. Když jsme po čaji odcházeli, přáli nám hodně štěstí. No s mým tátou ho budeme potřebovat.

30.kapitola – Kouzelnické vánoční prázdniny na mudlovský způsob

19. august 2013 at 8:00 | ♥Asnazu♥
Takže po hooodně dlouhé době kapitola, já vím, ale buď nebyl čas nebo inspirace, ale můžu vám slíbit, že několik dalších kapitol už mám skoro napsaných, takže by neměly být takové mezery...není nic moc, ale doufám, že se bude líbit...


Ráno jsem se vymotal z postele a prozíval se až do jídelny, za mnou se ospale šinul Roger. V jídelně už u stolu seděli všichni Scarrperovi. Mike něco zapáleně probíral se svojí ženou a vypadalo to, že víc marmelády si namazal na Denního Věštce než na toust. Na druhém konci stolu si něco špitaly Melody s Bellou.
"Dobré ráno," pozdravil jsem a posadil se vedle Belly.
"Dobré, dáš si čaj?" zeptala se mě s úsměvem.
"Rád, děkuju," když vstávala, pohladil jsem ji po ruce.
"Tak co budete dneska dělat?" zeptala se paní Scarrperová.
"Napadlo nás, že si skočíme na chvíli na rybník," ozvala se Melody. Na rybník? A co tam budeme jako teď v zimě dělat? Měl jsem na to přijít velice brzo.
---------------------------------------------------------------------------------
"Pane Scarrpere? Mám se vás zeptat, jestli byste mi nepůjčil brusle."
"Brusle? No jo, vždyť jste vlastně říkali, že půjdete ven. Jo, půjčím ti je, pojď," kývl na mě a odvedl mě do garáže, kde se chvíli přehrabovat v jedné z krabic a pak vytáhl černé boty s noži na podrážkách. Nedůvěřivě jsem se na ně díval.
"Člověk se na tom vážně udrží?"
"Nikdy jsi nebruslil?"
"Ne, pane, tohle bude velká premiéra. Ale co bych pro Bellino pobavení neudělal."

29. kapitola - To je můj přítel

23. april 2013 at 16:03 | ♥Asnazu♥
Já vím, že to trvalo, ale já teď neměla čas se ani vyspat, takže snad chápete...Kapitola je trochu delší, ale doufám, že se vám bude líbit...


Vystoupali jsme po schodech na verandu a zastavili se před dubovými dveřmi s vánočním věncem. Najednou jsem pocítil nervozitu, větší než před zkouškami nebo před zveřejněním našeho vztahu, dokonce větší než kterou jsem cítil těsně před tím, než jsem Bells požádal o ruku. Tam uvnitř, za těmi dveřmi jsou lidé, kteří jsou pro ni důležití, a já chci, abychom si sedli. Podíval jsem se na ni.
--------------------------------------------------------------------
A je to tady, představování. Snad to všechno dopadne dobře. Skoro bych zapomněla…
"Nerada si ho sundávám, ale nemám na výběr," podívala jsem se na Siria a schovala si prstýnek do kapsy u kalhot. To by byl průšvih, kdybych si ho zapomněla sundat. Takhle nervózní jsem snad ještě nikdy nebyla. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla.
"Nervózní?" zeptal se přiškrceným hlasem, "já taky."
"Všechno bude v pohodě, jen mě drž za ruku," stiskla jsem jeho dlaň a vzala za kliku. "Mami! Tati! Jsme doma!" zakřičela jsem a sundávala si kabát.
"Ahoj," ozvala se máma z kuchyně. Zula jsem si boty a táhla Siriuse za sebou. Stála u linky a vařila něco, co skvěle vonělo. Objala jsem ji.
"Mami, to je Sirius."
"Dobrý den," natáhl ruku, "Sirius Black." Zatajila jsem dech a čekala, co bude. Vypadalo to, že ji to ani nezarazilo. Proč mě to vlastně překvapuje? Máma je Francouzka, je jasné, že tohle jméno jí nic neříká.
"Ahoj," stiskla jeho ruku a s úsměvem si od něj převzala kytici gerber. "To si nemusel, ale děkuju."
"Kde je táta? A kdy přijede Mel?" zeptala jsem se.
"V garáži, řeší něco s autem," protočila oči. "A Melody přijede asi za půl hodiny."
"Tak my si hodíme věci nahoru a zajdeme za tátou."
--------------------------------------------------------------------

28.kapitola - Vánoce s překvapením

8. march 2013 at 20:52 | ♥Asnazu♥
Tak je tu další kapitola, vím trvalo to dlouho, ale vůbec nemám čas, snad se bude líbit...


Byl začátek prosince, seděl jsem u stolu naproti Remusovi a Petrovi a dojídal svou snídani. Všiml jsem si, že na druhém konci stolu už začala McGonagallová sondovat s tím svým seznam, kdo zůstane na Vánoce ve škole. Měli bychom se domluvit.
"Tak, chlapi, co vymyslíme na letošní Vánoce. Musí to být něco extra, když jme tu poslední rok."
"Promiň, Siriusi," zvedl Remus hlavu od tlusté knihy, kterou četl na Studium mudlů, "ale já letos musím domů."
"Ale Remy, proč mi to děláš? Jsme se snad dohodli, ne?"
"Nemůžu nic dělat, babička je na tom špatně, dost možná jsou to její poslední Vánoce."
"Dobře, tobě je odpuštěno," přikývl jsem. "A co ty, Petře? Ty zůstaneš, že jo?" Petr zavrtěl hlavou. "Neříkej, že ty taky…"
"Nemůžu nechat mámu doma samotnou," pokrčil rameny. V tu chvíli zrovna přišli James s Lily.

27.kapitola - Ano nebo ne?

19. january 2013 at 16:36 | ♥Asnazu♥
Tak přidávám další kapitolu, asi bude chvíli trvat než přidám další, protože jsme ji ještě nezačala psát...snad se bude líbit...


Vážně se mě ptal, jestli si ho vezmu? Já nevím, co říct. Nejsme na svatbu moc mladí? Neměli bychom nejdřív něco zažít? Já nevím, procestovat svět nebo tak? Nevázat se, neusazovat se? Teď jsme zamilovaní a klape nám to, ale co když to manželství pokazí? Co když si za nějakou dobu přestaneme rozumět? Nebude pak všechno složitější? Na druhou stranu se ale milujeme a zamilovaní jsme do sebe už léta a celá ta léta jsme se od své zamilovanosti ani jednou neodchýlili. Pravda žal z nenaplněné lásky jsme řešili každý jinak - já fampfrpálem a on, ehm, říkejme tomu třeba postelové aférky. Ví o mě všechno, je mi oporou, přítelem. A nebyla bych pěkný pokrytec, kdybych mu teď předhazovala budoucnost, zatímco jsem ho sama přesvědčovala, že jediné na čem záleží je přítomnost? Ten rok, co jsme spolu, je ten nejšťastnější v mém životě. Na co jsem sáhla, to mi vyšlo. Může být někdy brzy na to vyslyšet svoje srdce? Může být špatné říct ano své životní lásce? Může být někdy brzo na to vzít si někoho, s kým chcete strávit celý život? Řekla bych, že ne. A tak moje srdce svádělo boj s mým rozumem, a že to byla sakra bitva.

Memories will stay - Postavy

17. january 2013 at 21:40 | ♥Asnazu♥
Tak jsem sepsala nějaké informace o postavách povídky Memories will stay...Tři postavy jsou autorské, ale u Pobertů a Lily je vlastně většina informací také vymyšlená nebo ty které jsou prostě všeobecně přijímané. Datum narození Jamese a Lily je podle knih, stejně tak v co se kdo z Pobertů přeměňoval, jinak moje představy...Také jsou tam samozřejmě fotky, jak si je představuju, ale někdy bylo vážně těžké tu správnou fotku najít...
Narozen: 13.července 1959
Přezdívky: Tichošlápek, Sirie
Rodina: Orion a Walburga Blackovi, mladší bratr Regulus, strýc Alphadar, sestřenice Belatrix (Lestrangerová), Narcisa (Malfoyová), Andromeda (Tonksová)
O něm: sebevědomý (někdy možná až příliš), střelený, pro kdejakou špatnost a žertík, lamač dívčích srdcí a školní Cassanova, ve skutečnosti však skrytý romantik, černá ovce rodiny (někdo se holt blbě narodí), hlavní iniciátor vstupu do Fénixova řádu, za své přátele by položil život, je zvěromágem - může se měnit v mohutného černé psa
Zájmy: jízda na jeho milované motorce Sofii, toulání po Londýně, žertíky a vycházky při úplňku s přáteli, Obrana proti čené magii a vše, co se toho týká
Patron: vlk


26.kapitola - Výročí na druhou

31. december 2012 at 13:05 | ♥Asnazu♥
Tak tu máme další kapitolu, vím, že po dost dlouhé době, ale prostě nemám čas. Ten kdo říkal, že třeťák je flákárna pěkně kecal a zasloužil by si pár facek...no snad se bude kapitola líbit a třeba budete i napnutí, ale nebojte další už jsem psát začala, takže to třeba nebude trvat tak dlouho :)


"Poslyš, Dvanácteráku, nebude ti kazit plány, když si s Bells zabereme na výročí Komnatu?"
"Ne, jasně, že ne. Stejně chci vzít Lily ven."
"Teď? Vždyť je začátek listopadu, není zrovna nejtepleji na procházky při měsíčku."
"Neboj, to už mám vyřešený," ujistil mě James, "chci jí totiž ukázat, proč mi říkáte Dvanácteráku. Tak mě teď napadlo - nevychází na dnešní noc úplněk, že ne? Nerad bych natrefil na Rema."
"Ne, sice už je nervózní, ale úplněk je přece až ve středu. Ty, brácho, pomůžeš mi s něčím?"
"Jasně, s čím?"
"Vlastně potřebuju, abys přesvědčil Lily. Udělal bych to sám, ale já se tam nedostanu, protože jsem kluk a ty taky ne, Lily ovšem…Ta je přímo u zdroje."
"O co jde?"
-------------------------------------------------------------------------

25.kapitola - Nejlepší dárek

28. november 2012 at 20:39 | ♥Asnazu♥
Tak po hóódně dlouhé době, hóódně dlouhá kapitola...Psala jsem jí fakt dlouho a je fakt dlouhá, protože jsem do ní všechno musela narvat :D Snad se vám bude líbit a snad se i pobavíte :) Nevím, kdy bude další, protože jsem jí ještě nezačala psát...


Zase jsme stáli na nádraží a sledovali nablýskanou červenou lokomotivu bradavického expresu. Tentokrát se mi ale poprvé nechtělo odjíždět, ač mě - nás - čekal poslední ročník, který si za každou cenu musíme užít. Poprvé jsem jen nerad opouštěl domov a rodinu, kterou jsem získal. Věřili by, jste tomu, že já a James jsme byli na nástupišti první? Já a James! My dva jsme byli někde první, nepochopitelný. Ozvalo se volání:
"Ahoj, kluci!" ohlédl jsem se a uviděl rusovlásku, jak za sebou vláčí těžký černý kufr a míří k nám. James okamžitě vystartoval, přivítal se s Lily a vzal jí kufr.
"Mami, tati, pamatujete si Lily?" obrátil se na rodiče a táhl rozpačitou zrzku za sebou.
"Samozřejmě," přikývla Mary, "jak se máš?"
"Dobrý den, děkuju, dobře," potřásla si rukou s Mary i Tomem, "A vy?"
"Nemůžeme si stěžovat."
"Ahoj, Lil," objal jsem ji.
"Ahoj, Siriusi. Tak jak ses měl."
"Jedním slovem: úžasně. Bella dorazila," upozornil jsem na brunetku, která se k nám prodírala davem a mávala.
"Tahle Bella?" zašeptal mi do ucha Tom.
"Mhh," zamručel jsem na souhlas.
"Je hezká."
"Ne, je krásná," opravil jsem ho a vyrazil jí naproti.
"Ahoj lásko," chtěl jsem jí políbit, ale ona mě jen objala a šeptla:
"Teď ne. Naši nic neví. Vysvětlím pak." Byl jsem z toho trochu zmatený. Zatímco jsem tam stál se svým zmateným výrazem, se stihla přivítat s Lily a teď zrovna objímala Jamese.

24. kapitola - Musíš to pochopit

3. october 2012 at 20:08 | ♥Asnazu♥
Po hodně dlouhé době opět další kapitola povídky...psala jsem jí docela dlouho, snad se bude líbit...další ještě napsanou nemám, takže to bude chvíli trvat, obzvlášť s tou školou teď...


Probudil jsem se, mezi závěsy prosvítalo slunce, na nočním stolku tiše tikal budík a otevřeným oknem ke mně doléhal cvrlikot ptáků a tóny nějaké hudby. Cítil jsem v kostech nádherné ráno, převrátil jsem se a chtěl obejmout Bellu, ale nebyla tam. Vyhrabal jsem se z postele a neúspěšně jsem hledal košili, kterou jsem měl včera na sobě, nakonec jsem se na to vykašlal. Se zíváním jsem sešel ze schodů a zjistil, že ta hudba se line z kuchyně.
(Work, work),
Oh, shake it, shake it baby.
(Work, work),
Oh, you're driving me crazy.
(Work, work),
Oh, don't get lazy.
(Work).

Proč ty? Proč my?

17. september 2012 at 21:48 | ♥Asnazu♥
Napsala jsem svůj první songfic...není to nic světoborného, ale doufám, že se vám bude líbit...předem upozorňuju, že jsem vybrala smutnou písničku, takže i povídka je smutná...
P.S.Neumím vložit hudbu do článku, takže je to jako celé video :)

Písnička: Lana Del Ray - Dark Paradise


Mezi zataženými závěsy prosvítá paprsek slunečního světa, dopadá přímo na fotku na mém nočním stolku. Na fotku tebe a mě. Vyskočila jsem ti na záda, když jsme byli v parku, nečekal jsi to a začal jsi se mát. Miluju ten tvůj smích. Najednou se otevřou dveře.
"Míšo?" do pokoje nakukuje drobná černovláska, "Jsi tu jako v kobce." Rozhodně roztahuje závěsy i přes mé protesty.
"Hodláš ještě někdy opustit tenhle pokoj?" Nevnímám. "Míšo?!" zvýší hlas, "Hodláš ještě někdy opustit tenhle pokoj?"
"Ne," odpovím ji aniž bych odtrhla oči od fotky. Podívala se na ní a povzdechla si.
"Tak se posuň," řekla a vlezla si ke mně pod peřinu.

All my friends tell me I should move on
I'm lying in the ocean, singing your song
Ahhh, that's how you sing it
Loving you forever, can't be wrong
Even though you're not here, won't move on

23.kapitola - Londýn sice není Paříž, ale vyjde to nastejno

28. august 2012 at 10:00 | ♥Asnazu♥
Další kapitola, tahle je taková londýnská, je v ní víc mě. Popsala jsem tam to co jsem v Londýně sama viděla. Nevím jestli ten domek pro panenky byl ve Winsdoru nebo v Toweru, ale hodil se mi do příběhu, takže je v Toweru :D London Eye a Milenium Bridge v té době (nějaká 80.léta) samozřejmě nestáli, ale to přece vůbec nevadí :D A ta pasáž tam vážně existuje a vážně je tak skvělá, sice na ní není nic zvláštního, ale má své kouzlo. Tak si to užijte...


Motorku jsme nechali stát na druhém břehu Temže a přešli přes Tower Bridge k londýnskému Toweru. Nemohl jsem si odpustit pár fotek, ať jenom jejích nebo i společných. Teď když jsem zjistil jak to funguje a dokonce mi byl foťák i propůjčen, úplně jsem focení propadl.
"Půjdem se podívat dovnitř?" kývla směrem k pevnosti, "Byla jsem tam už nejmíň čtyřikrát."
"Jestli nechceš nemusíme. Já tam vlastně nikdy nebyl," zamyslel jsem se, " Chodím kolem skoro pořád, ale nikdy jsem nebyl vevnitř."
"Vážně ne? Tak to tam musíme. Musíme se projít po hradbách a rozhodně musíš vidět korunovační klenoty a domek pro panenky. Takže jdeme!" zavelela a táhla mě ke vchodu. Měla pravdu, stálo to za to. Prošli jsme se po hradbách, prohlédli si Bílou věž a poslechli si duchařské historky o místních zjeveních například v podobě Anny Boleynové nebo dvou malých princů, kteří byli zavražděni. Prohlédli si korunovační klenoty a pak zamířili k domku pro panenky. Když jsme vstoupili do nevelké místnosti, kterou ale téměř celou zabíral obrovský domek pro panenky, Bella si sundala sluneční brýle a dala si je do vlasů. Viděl jsem jak se jí rozzářily oči.

22.kapitola - Balení a přípravy jsou vždy k popukání

13. august 2012 at 20:00 | ♥Asnazu♥
Další kapitola, trošku delší, no, pravda...snad se vám bude líbit...tu další opravdu přidám dřív, slibuju :)


Domem se už od rána rozléhá čirý ruch. Máma s tátou se balí na vytouženou týdenní dovolenou, kterou stráví s kamarády v nějakém bohem zapomenutém kempu ve Skotsku.
"Frany!" ozývá se tátův hlas z přízemí, "kde máme to nářadí k autu? Hever a tak?"
"Copak já vím?" odpovídá máma z jejich ložnice, "asi v garáži ne?"
"Jo, už to mám. A kde máme autolékárničku?"
"Zkus lékárnu, Mikeu." Úplně vidím jak přitom protáčí oči.
"Jo, a...kde máme lékárnu?" Vykoukla jsem ze dveří a střetla se pohledem s Melody, kterou tento zásadní nedostatek našeho táty také přitáhl ke dveřím a překvapeně jsme zavrtěly hlavou, ale to už mamka křičela odpověď.
"Bello! Přiletěl Carlos!" zavolal táta z kuchyně. Prosvištěla jsem po schodech a jako velká voda se vřítila do kuchyně, když mě hnědý puštík uviděl okamžitě se ke mně rozletěl a usadil se mi na rameni. Vzala jsem si od něj dopis a vracela se do pokoje, máma se vyklonila přes zábradlí.
"Mikeu, máš ještě v tašce místo?"
"Ještě jsem balit nezačal," zahuhlal táta s hlavou zabořenou do přístěnku pod schody.
"Cože?" vyhrkla vyděšeně, "to si děláš srandu? A co teda jako děláš celou tu dobu?"
"Připravuju auto, stan, spacáky a momentálně hledám lihový vařič, drahá." A s vařičem a baterkou jako bonusem vítězoslavně odkráčel znovu do garáže.

21.kapitola - Matylda a druhý syn

2. august 2012 at 20:15 | ♥Asnazu♥
Další kapitola, snad se bude líbit a doufám, že tu další přidám dřív :)


S Jamesem jsme prostírali stůl a náhle se ozvalo vyjeknutí.
"Ale ne," zaúpěla paní Potterová, "Matylda. Já na ní úplně zapomněla."
"Cože? Jako tvoje babička Matylda?" přeptal se ještě pan Potter.
"Jo, máme k ní přece na dva týdny přijet. Zítra by jsme měli odjíždět. Ale teď když přijel Sirius..."
"Se mnou si nedělejte hlavu, paní Potterová. Nechci vám kazit rodinné plány. Klidně jeďte, nebojte, dům nezbořím a stejně se musím učit." Za zády své matky James ukázkově demonstroval, jak mě uškrtí, jestli okamžitě nezmlknu. Pak před sebou začal máchat ve vzduchu velkým kuchyňským nožem. Když se otočila, okamžitě ho schoval za záda a začal protestovat.
"Ale mami, vždyť ta ženská je úplně mimo. Je skoro hluchá, složenou bundu si plete se psem, vaří tvrdý hovězí s křenovou omáčkou," otřásl se odporem, "mluví se mnou jakoby mi bylo pět a říká mi Jamie," odfrkl si. Ale, že mu tak říká Lily, to mu nevadí, pomyslel jsem si.

20.kapitola - Už ani minutu

8. july 2012 at 10:00 | ♥Asnazu♥
Další kapitola, tady je ten první zvrat jak se Alice ptala :D No doufám, že se vám bude líbit a že si ji užijete...


Sešel jsem do kuchyně na oběd. U stolu seděli moji rodiče a Belatrix.
"Podívej, kdo přišel na návštěvu," oznámila mi matka, když jsem vešel.
"Ale, blázni z pekelné cvokárny mají vycházky?" upřel jsem na nenáviděnou sestřenici pohled.
"Přišla jsem tvoje rodiče poučit o tvých mimoškolních aktivitách."
"Vážně a o kterých? Mám pocit, že o mém nejlepším kamarádovi Potterovi už vědí a o tom, že se stanu bystrozorem taky."
"Slyšeli jsme o tvé přítelkyni," řekl otec se značným odporem k poslednímu slovu.
"Hmm..." zamručel jsem nezúčastněně a dál se přehraboval na lince.
"Okamžitě se přestaneš tahat s tou krvezrádcovskou courou," štekla matka. Vztek ve mě bublal už od té chvíle, co jsem se vrátil z Bradavic, ale díky tomuto označení mé lásky jsem vypěnil úplně. Upustil jsem talíř, který se s třeskotem roztříštil na kusy o kamenou podlahu. Otočil jsem se, chvíli je pozoroval a pak jsem zasyčel:
"Tohle už nikdy neříkejte."
"A proč? Vždyť je to pravda -" zvedla se od stolu s úsměvem pobavení Bellatrix.
"Mlč! Ty mlč!" křikl jsem na ni. "A víte, co? Já končím."
"Cože?"
"Slyšeli jste, končím. Nenávidím to tu. Nenávidím tenhle zatuchlý dům, který mi na každém kroku připomíná jak moc sem nepatřím. Nenávidím Vás s tou Vaší mánií pro čistou krev, Vaši aristokratickou aroganci. Nenávidím to jméno, stydím se za něj, kdykoli někam přijdu. Nenávidím tohle všechno. Prostě končím."

19.kapitola - Hurá na prázdniny

19. june 2012 at 22:10 | ♥Asnazu♥
Tak je tu další kapitola (já vím, já vím!!) ale dřív to nešlo, ani nevíte jak sem se u toho zapotila...navíc jsem jednou tuhle kapitolu ztratila a s ní asi další tři a pořád jsem neměla ten konec, ale teď to tu je tak snad si to užijete...


"Scarrperová přihrává Parkerové, ta posílá Camrál na Dawsona, který kličkuje mezi zmijozelskými střelci. Scarrperová se mezitím nepozorovaně dostala k brance a Dawson ji přihrává míč. Oklamala Smithe předstíranou střelou na levou obruč a dává gól! Díky další skvělé akci nebelvírských vede Nebelvír 150 ku 100." Nebelvírská tribuna jásala, obletěli jsme kolo kolem stadionu a v tom komentátor upozornil na Zlatonku.
"Ano a McCarty zahlédl Zlatonku, ale Potter je mu v patách. Potter je rychlejší, už chybí jen milimetry a Potter ji chytil! Nebelvír vítězí! Nebelvír vyhrál pohár! Potter letos -" Komentátorova poslední slova zanikla v jásotu a křiku z tribuny. I my jsme jásali a ve vzduchu se objali. Jako jeden muž jsme se snesli k zemi a to už se na hřiště vyvalila rudozlatá vlna fanoušků. Každý kdo na nás dosáhl nás poplácával po zádech. Vymanila jsem se z davu a uviděla Siriuse. Celá rozzářená jsem se mu vrhla do náruče a výskala.
"Vyhráli jsme!"
"Já vím, gratuluju!" smál se a zatočil se mnou kolem dokola.

Atentát na Heydricha

1. june 2012 at 18:28 | ♥Asnazu♥
Ve škole jsme dostali za úkol napsat dramatické vyprávění a jelikož se blížilo 60ti-leté výročí atentátu na Heydricha, zadal nám profesor jako téma vyprávění právě tento atentát. Plácala jsem se v tom dvě hodiny a nakonec z toho vylezlo tohle. Dostala jsem za svůj výtvor jedničku (poprvé za celé dva roky *Yahoo*), které dává jen těm textům, které se mu nejvíc líbí. Neshledávám na něm sice nic vyjímečného, ale přesto jsem z jedničku ráda :D A měla jsem tam jen dvě chyby :D Takže se s textem samozřejmě musím pochlubit :D Je psán z pohledu druhého atentátníka, Jana Kubiše, našeho rodáka. Jinak všechno by mělo být podle historických faktů, přesně tak jak nám je profesor češtinář-dějepisář sdělil :) Je to kraťoučké, ale byla fuška to napsat a v sešitě to vypadá delší :D

Schováváme se v kostele, kousek za otářem, ve stínu. Je nás tu několik, nemluvíme, jsme tu jen se svými myšlenkami. Pomáhají nám místní odbojáři, nosí nám jídlo a informace z venku. Je to týden nebo možná dva, co jsme zjistili, že jsme byli úspěšní. Bylo to připravené, promyšlené a přesto se jednu dobu zdálo, že jsme to nezvládli. Mělo to proběhnout rychle, čistě, jednoduše. Opět jsem se v myšlenkách vrátil k onomu osudnému dnu.
----------------------------------------------------------------------------
Píše se 27.květen 1942, obloha je zatažená a skrze mraky neprosvítá jediný sluneční paprsek. Zdá se, že i počasí tuší, co se chystá. Opírám jsem se o zeď domu a čekám. Kostelní hodiny začaly burácet, i zvuk těch malých zvonů zní dnes nějak zesíleně. Právě odbily půl jedenácté, podle jeho zvyklostí tu měl být nejdéle za pět minut. Zaslechl jsem motor a do zatáčky vjel černý nablýskaný mercedes. Za volantem sedí muž v nacistické uniformě a vzadu sedí on - nenáviděný protektor Rienhart Heydrich. Jede se staženou střechou, blázen. Stanovil pravidla pro cestování předních mužů Třetí říše a sám jezdí se staženou střechou. Mercedes zpomaluje a uprostřed silnice na něj čeká Josef s napřaženým samopalem. V Heydrichově tváři se objevuje strach. Ta skopčácká svině se taky něčeho bojí? napadá mě a Gabčík mačká spoušť. Jenže očekávaný štěkot samopalu se neozývá. Co se stalo? Proč nestřílí? Josef třese samopalem a zkouší vystřelit znovu...zase nic. Heydrich rozkazuje zastavit, tady je moje šance. Zaměřuji a házím. Neodhadl jsem sílu, kterou budu potřebovat k hodu. Netrefil jsem se do auta, ale vedle něj. Bomba vybuchuje a její úlomky zasahují i mě. Když se rozplyne oblak černého kouře, vidím Heydricha, který se svíjí na zadním sedadle svého vozu. Neuspěli jsme!! Z auta vyskakuje řidič a žene se za upalujícím Gabčíkem, naskakuju na kolo a vyrážím opačným směrem. Slyším burácení samopalu, konečně se rozběhl, bohužel pozdě.
-------------------------------------------------------------------------
Ozvala se rána a německý křik. Opatrně jsem vyhlédl zpoza oltáře - dveře kostela byly dokořán a v nich stálo nepočítaně Němců v nacistických uniformách.
"Je to tady, hoši. Den smrti, na který jsme čekali," otočil jsem se k ostatním. Všichni jsme sebrali své zbraně a chystali se k boji. Všichni jsme věděli, že se odsud živí nedostaneme, ale byli jsme rozhodnutí vzít s sebou tolik Němců, kolik jen bude možné.

18.kapitola - Co se stalo?

14. may 2012 at 17:24 | ♥Asnazu♥
O téhle kapitole jsem dlouho přemýšlela a upravovala ji, dopisovala, to či ono a nakonec to dopadlo takhle, tak snad se to bude líbit :)


Přišel jsem se podívat za Bellou. Když jsem vešel byla už vzhůru a četla si nějaký časopis
"Ahoj."
"Ahoj." usmála se na mě a odložila časopis na stůl.
"Tak už jsi zdravá?" sedl jsem si k ní na postel a vzal ji za ruku.
"Jo, jsem, ale asi nebudu až mě stihne Melodiin hněv."
"No, to asi nebude jen tak." zasmál jsem se při představě, co jí tak asi poví až ji uvidí.
"Poslyš, Siriusi. Co se stalo?"
"Jak to myslíš? Na to jsem se chtěl zeptat já tebe. Ty si nic nepamatuješ?" podivil jsem se. Říká se, že nejtraumatičtější zážitky si lidé nepamatují, protože to mozek potlačuje. To se jí stalo něco tak hrozného?
"Ne, poslední, co si pamatuju je..." zamyslela se, "je, že jsme vyhráli listopadový famfrpálový zápas." Cože?? Jak listopadový zápas? To si jako nepamatuje, co se dělo posledního půl roku. Jakoby jí někdo mávnutím proutku vymazal půl roku života, půl roku, kdy jsem byl nejšťastnější kluk ve vesmíru. Půl roku tajných schůzek, psaníček, adrenalinu, vášně, lásky, štěstí a romantických momentů. Bez hnutí jsem civěl před sebe a uvědomil si, že mi asi právě skončil život. Někdo udělal mojí lásce kompletní lobotomii. Náhle se Bella rozesmála.
 
 

Advertisement

FANS